Bývala tam restaurace, vinárna, přednáškové sály, kanceláře i výstavy.
Zlínský zámek sice před několika lety osiřel, ale za sebou má mimořádně zajímavou historii starou až pět století.
V posledních třech měsících, než získá nové nájemce (o jejich plánech čtěte zde) v něm hodně času strávili památkáři. Během takzvaného stavebně-historického průzkumu přišli na to, že nejstarší budova Zlína je stále plná tajemství a překvapení. Schovaná jsou pod omítkami a podlahou.
"Odhalili jsme jen zlomek věcí, ale už teď můžeme říct, že takovou sbírku stavebních konstrukcí z různých dob hned tak někde nenajdeme. A to ani na známějších a relativně cennějších budovách," prohlásil Radim Vrla z Národního památkového ústavu v Kroměříži.
Nálezy dokumentují hned několik zajímavých historických období zámku. MF DNES přináší jejich přehled.
15. století
V této době zlínský zámek vznikl. Měl podobu klasické gotické tvrze o rozměrech 30 krát 30 metrů, což tehdy byla běžná velikost hradu. Postavena byla z kamene, obepínal ji mohutný příkop a měla pravděpodobně i vstupní věž.
Pozůstatky tvrze našel známý zlínský archeolog Jiří Kohoutek už před několika lety, když dělal průzkum před chystanou rekonstrukcí. Při ní například vznikla pod nádvořím obrovská kuchyně. Úpravy se ovšem podle některých odborníků moc nevydařily.
"Byl to velmi negativní a necitlivý zásah," naznačil Vrla.
Z 15. století se dochovalo zdivo velkého paláce, zbytky hradeb i věže. Ta měla rozměry 9 krát 9 metrů, což nemá daleko třeba k věžím buchlovského hradu. Nacházela se ve východním křídle, tedy v části od náměstí Míru. Ve sklepích jsou vidět zbytky výzdoby vnějších nároží této věže, které památkáře překvapily nejvíc.
Mimořádně zajímavé jsou rovněž stavební prvky v bývalé restauraci. Tam, kde i dnes zůstaly židle, stoly, záclony, příborníky, dobové fotografie Zlína na stěnách nebo květinové aranže.
"Tady pod zemí prochází zeď z patnáctého století, je tady i původní příčka z tohoto období," upozornil památkář.
16. století
Velké stavební změny, které v této době nastaly na celém českém území, se dotkly i zlínské tvrze.
"Byl to největší stavební boom, jakýkoliv hrad nebo tvrz byly neuvěřitelným způsobem přestaveny," připomněl Vrla.
Proto stavebníci původní věž zazdili, bránu přesunuli jinam a založili nové křídlo na severní straně, směrem od dnešního autobusového nádraží.
Z tohoto období pochází i kamenný portál, který vystupuje ze zdiva nad schody do vinárny. Právě tudy se přes sklepení vcházelo do věže. "Jedná se o nejstarší kamenický prvek dochovaný na původním místě na území města," zdůraznil Vrla. Renesanční jsou také klenby v restauraci.
17. století
Třicetiletá válka a velký ničivý požár výrazně zasáhl do podoby zlínského zámku. Vypáleno bylo celé hospodářství kolem, zámek byl zničený a začal se obnovovat. Vznikly opěrné pilíře, stavebníci zámek prodloužili směrem k západu asi o pět metrů a vznikl také nový renesanční trakt.
"Je to ale záhadná budova, protože její nadzemní část neexistuje. Možná byla stržena nebo ji ani nedostavěli," uvažuje Vrla.
18. století
V této době se kousek od Zlína začíná stavět vizovický zámek a ten zlínský začíná dostávat téměř pravidelný čtvercový půdorys.
Na starých základech vzniklo úplně nové severní křídlo, stavebníci sjednotili i výšku jednotlivých traktů, která je stejná jako dnes.
Navíc zůstaly zachované původní prostory nad sklepením. Tam mělo kdysi muzeum nebo galerie své dílny a zázemí. Dnes jsou to místnosti rozdělené příčkami, na stěně visí kulaté hodiny a na stropě klasické zářivky.
Památkáři ale upozorňují na historické vzácnosti a o prostoru mluví jako o nejkrásnějším a nejpůvabnějším. "Jde o pozdně barokní místnosti s krásnými štukovými zrcadly," upřesnil Vrla.
19. století
Stavebně je tato doba zřejmě nejchudší. Nejdůležitějším zásahem jsou nárožní střešní nástavce, které známe už jen z fotografií.
20. století
Ve chvíli, kdy baron Haupt oslovil architekta Leopolda Bauera, nastaly změny, které jsou i dnes vidět nejvíce. Podle jeho návrhu vzniklo celé jihovýchodní křídlo. V něm nechal postavit velký sál s obrovskými dlouhými okny obrácenými k dnešnímu náměstí Míru. Radikálně také upravil některé interiéry a k arkádám ze 17. a 18. století dostavěl arkády i na západním křídle nádvoří.
Z jeho období se obyvatelé Zlína stále mohou setkávat s velkým točitým dřevěným schodištěm ve velkém výstavním sále, s původními dveřmi i kováním.
Právě tam mají zlínské soubory a kroužky uložené některé své nástroje a čekají, až se budou moci přesunout do krajské knihovny.
V některých místnostech se stále nacházejí kamnové niky, protože v kamnech se topilo do 50. let minulého století. Pak byla kamna odvezena a nahradilo je ústřední topení. Pod omítkou by mělo být rovněž původní dřevěné obložení stěn a schované jsou i velké dveře od Bauera.
Ten dal zámku strohou podobu, která je známá dnes. Podle památkářů ale zámek ještě nevydal všechna svá tajemství.
"Myslím, že na další zajímavé nálezy se ještě přijde. Zámek je totiž jeden z nejstarších domů v republice," dodal Vrla.
