Vlevo holubinka, vpravo muchomůrka.

Vlevo holubinka, vpravo muchomůrka. | foto: Houbar.cz

Otrav houbami přibývá, lidé často holubinku zamění s muchomůrkou zelenou

  • 3
Lékaři ve Zlínském kraji už letos řešili řadu otrav houbami. Nejčastěji v nemocnici končí lidé, kteří snědli sice jedlé houby, ale špatně je upravili nebo skladovali. Výjimkou nejsou ale ani záměny holubinek za prudce jedovaté muchomůrky zelené.

Donesli si domů množství hub, a protože je nezvládli zpracovat hned, uložili je do lednice. I když šlo o jedlé druhy, když je po několika dnech zkonzumovali, dostali silné zažívací potíže.

Případ rodiny, která skončila v Uherskohradišťské nemocnici, není ojedinělý. Letos už tady ošetřili patnáct lidí, kteří se otrávili houbami.

„Naštěstí šlo vždy o takzvané nepravé otravy, tedy požití hub, kterou jsou sice jedlé, ale mohou způsobit zažívací potíže doprovázené dlouhodobým zvracením či průjmem,“ vysvětlila mluvčí nemocnice Dana Lipovská.

Houbaři často doplácejí právě na špatnou úpravu či skladování svých úlovků.

Mírná intoxikace? Téměř denně

Závažnější případy už letos v srpnu řešili v Nemocnici Valašské Meziříčí. Tři pacienti měli otravu prudce jedovatou muchomůrkou zelenou.

„Šlo vždy o záměnu za holubinku,“ informoval primář interního oddělení Petr Zajíček.

Téměř denně se zdejší lékaři starají o pacienty s mírnou intoxikací.

„Největším nebezpečím je těžké poškození funkce jater, které může skončit i smrtí. To je typické pro otravu muchomůrkou zelenou. Jiné druhy hub mohou významně ovlivnit funkce nervové soustavy a psychiku,“ upozornil Zajíček.

Holubinky se oproti muchomůrce výrazně liší tvarem

K nárůstu otrav přispívá výborná houbařská sezona. Díky vhodnému počasí jsou lesy plné nejrůznějších druhů hub.

„Lidé často posbírají modrající hřiby, jako je kovář či koloděj. Ty ale vyžadují poctivou tepelnou úpravu, musejí se minimálně dvacet minut dusit. Ne všichni to dělají,“ zmínil Marek Smetana z mykologického kroužku Nivnice.

Častou chybou je podle něj i konzumace alkoholu po požití hub.

Samostatnou kapitolou je sběr holubinek. Přesto, že v okolí roste několik jedlých a velmi chutných druhů, další jsou nejedlé či dokonce jedovaté.

„Sbírat se dá například holubinka namodralá či nazelenalá. Barva klobouku a třeně je tu sice podobná jako u muchomůrky zelené, ale tvarově jsou tyto druhy úplně odlišné,“ popsal Smetana.

Sběr holubinek doporučuje jen zkušenějším houbařům, kteří dovedou poznat, co dají do košíku.

Kontakt na poradny lze najít na internetu, houby jim přineste

Pokud si člověk přesto není jistý, ve Zlínském kraji je hned několik míst, kde mu odborníci pomohou druh určit.

„Mykologické kluby najdete na internetu. Lepší je zavolat a přinést houbu osobně. Z fotky ji totiž poznáme jen v sedmdesáti procentech případů,“ doplnil Smetana.

Pokud se stane, že člověk houby neznámého původu pozře, je nutné co nejdříve vyhledat lékařskou pomoc.

„Ideální je vzít s sebou zbytek houby či zvratky k mykologickému vyšetření,“ nabádá internista Uherskohradišťské nemocnice Pavel Bednařík.

Pacienta většinou čeká výplach žaludku a požívání absorpčního uhlí. Méně závažné případy zůstávají dva dny v nemocnici na pozorování, závažnější pak delší dobu.