Podoba sochy stojící na uherskohradišťském Moravním náměstí řadu přihlížejících překvapila.
„Je v tom záměr. Jan Antonín Baťa zde totiž vyrostl, jezdil tu na lodičkách a hrával si. Později odešel do Zlína, my ho ovšem chtěli zachytit v tom okamžiku, kdy ještě patři do Hradiště. Je to tak autentické,“ popisoval iniciátor nápadu vytvořit Baťovu sochu Robert Hájek.
Sám bydlí v rodném domě známého obuvníka, stojí za vytvořením jeho pamětní desky a vede Nadační fond J. A. Bati. „Hradišťané o Baťovi ještě nemají takové povědomí, jaké by si zasloužil, socha by na něj mohla lidi minimálně upozornit,“ dodal.
Na sochu se složila radnice a sponzoři
V podobném duchu mluvil i Baťův vnuk John Nash, který se odhalování zúčastnil. „V tom, že se mladý Jan Antonín Baťa dívá na řeku, cítím určitou symboliku. Říká zdejším lidem, že mohou mít velké sny a jít si za nimi,“ zmínil Nash, který navštívil Českou republiku po dvou letech.
Ve čtvrtek si v Praze vyslechl verdikt Městského soudu, podle něhož Baťovi potomci nemají nárok na náhradu za zlínskou vilu, kterou svého dědečka, kterou v roce 1947 zabral stát (psali jsme o tom zde).
„Pochopitelně s výrokem soudu nesouhlasím a v boji budeme pokračovat,“ připomněl.
Socha J. A. Bati, kterou z umělého kamene vytvořil hradišťský sochař Robert Buček, vyšla na dvě stě tisíc. Přispěla na ni radnice i soukromí sponzoři.
O podnikateli, který mimo jiné stojí, za realizací Baťova kanálu, měli lidé dlouhou dobu rozporuplné mínění. V roce 1947 byl totiž odsouzen za údajnou kolaboraci s nacisty. Definitivně byl očištěn až verdiktem soudu z roku 2007.
Nadační fond J. A. Bati od té doby usiluje, aby o něm měli lidé v regionu důstojné povědomí. Už v minulosti se uvažovalo o pojmenování mostu či ulice po slavném podnikateli, tyto snahy se ale neprosadily. „Socha je možná nejlepší volba. Každý pojede kolem, jej tady na břehu řeky, uvidí,“ uzavřel Robert Hájek.
