Jednu střední školu s maturitou už má za sebou. K otevření vlastní firmy ale devatenáctileté Sáře schází ještě obuvnický obor.
„Vystudovala jsem oděvnictví v Nymburku a tady jsem se chtěla naučit šít boty, abych pak mohla dělat zakázkové boty, šaty a šperky,“ vysvětlila studentka zlínské střední školy Academic School.
Novou ševcovskou dílnu tak uvítá. Ta ale nebude sloužit jen studentům školy. Kromě nich se na strojích budou učit ševcovské řemeslo i účastníci rekvalifikačních kurzů, z nichž někteří přicházejí sami, jiným to nabízí úřad práce.
Své pracovníky budou posílat i obuvnické firmy sdružené v České obuvnické a kožedělné asociaci (ČOKA). Zájem zatím projevila asi desítka firem z celé republiky, přihlášeno je osmnáct pracovníků.
„Jde o stávající zaměstnance výrobních nebo obchodních obuvnických společností, kteří ve Zlíně absolvují obuvnický výcvik, při němž si prohloubí a doplní své dovednosti a znalosti,“ vysvětlila Vlasta Mayerová, tajemnice ČOKA.
Obuvnické profese totiž v dílnách po celé republice stále chybějí a na trhu práce je po absolventech velká poptávka. Ve třech ročnících zlínské školy momentálně studuje desítka mladých lidí. Dospělých v kurzech je ale více.
Loňskou jarní a podzimní část absolvovalo dvacet zájemců, teď se jich na další kurz hlásí asi osmnáct a už bude potřeba je rozdělit do dvou skupin.
„Hlásí se nám lidé z různých koutů republiky i ze Slovenska,“ upozornil jednatel školy Ivo Mitáček.
Nová dílna v baťovském areálu má k dispozici moderní stroje, na kterých se studenti naučí šít, řezat, kosit, štípat, vysekávat nebo drásat. Součástí dílny je i moderní řezací plotr, který je plně programovatelný.
„Zájemci o řemeslo se tady naučí všechny fáze výroby, a to ruční i strojové, zakázkové i sériové. Na trhu práce pak mají uplatnění prakticky ihned,“ doplnil Václav Talaš, zástupce ředitelky pro praktickou výuku.
Mezi zájemci jsou ti, kteří už doma šijí jednoduché boty a chtějí se zdokonalit, další chtějí šít na zakázku třeba ortopedickou obuv, po které roste poptávka.
„Naši studenti mají už od prvního ročníku týden praxe, takže výuka je intenzivní. Někteří se naučí obsluhovat stroje brzy, jiným to trvá, ale zvládne to každý. Po měsíci vyrobí jednoduchou lodičku,“ popsala mistrová Jitka Strachoňová.
