Baťovské domky z výšky 300 metrů vypadají jako stovky malých červených krychliček. Hrad Buchlov je jako z pohádky, široko kolem něj jsou jen hluboké lesy a hrad se nad nimi tyčí jako maják v moři.
Jak to vím? Letěl jsem historickým letounem Zlín Z-126, na kterém se v 50. letech učili létat stíhači. Teď ale stojí v hangáru Slováckého aeroklubu na letišti v Kunovicích a určený je pro lety pro veřejnost. "Jde o naprostý skvost s původním interiérem a ručním startováním vrtule. Letadlo je maximálně původní a přesto splňuje současné bezpečnostní předpisy," představil stroj pilot Petr Váverka.
Let Zlínem Z-126Fantastický zážitek nabízí Slovácký aeroklub v Kunovicích. 20 minut letu stojí 1 400,- Kč, 30 minut přijde na 2 000,- Kč a za 45 minut zaplatíte 2 600,- Kč. Let slibuje nejen úžasný zážitek, ale může se stát i originálním dárkem. |
Právě s ním jsem se usadil do dvoumístného letadla a vyrazili jsme. První dojem? Jako bych se posadil do prohlubně. Z výšky mého sedadla jsem přes pilota přede mnou skoro nic neviděl. "A představte si, že na jiných verzích této typové řady sedával pilot na místě vzadu," usmíval se Váverka. Až ve chvíli, kdy jsme odstartovali, mě sedadlo "vykoplo" mírně nahoru a najednou jsem měl výhled z okénka jako na dlani.
Buchlov je z nebe fakt krásný, zhodnotil pilot
"Tak kam to bude?" zaslechl jsem ve sluchátkách. S pilotem jsme komunikovali jen přes ně, jinak bychom se přes řev motoru neslyšeli. "Vezmeme to přes Buchlov a pak už trasu nechám na vás," zareagoval jsem. Pak už jsme nabrali avizovaný směr k buchlovskému hradu.
"Vůbec se nedivím, že na iDNES.cz vyhrál soutěž o nejhezčí památku v zemi. Fakt je krásný," říká Váverka a já se jen kochal výhledem na vyhlášený hrad a chvíli poté i zahrady v Buchlovicích nebo opravenou bazilikou na Velehradě.
Už po pár minutách jsem přestal mít obavy, jestli mně v letadle nebude špatně. Z výšek totiž moc radosti nemám a i na Eiffelovce jsem se k zábradlí moc nepřibližoval. Tady to ale problém nebyl. Ani žádné turbulence zážitek nezkazily.
"Počasí i dohlednost jsou ideální, vyšlo vám to parádně," přikývl Váverka. Nabrali jsme směr Otrokovice, přeletěli nad Baťovým kanálem s kalnou a tmavou vodou a pod námi se objevilo otrokovické letiště. "Právě v Otrokovicích byl letoun vyroben a jeho první let se konal 24. dubna 1954. Takže teď slaví narozeniny," hlásí Váverka.
Proč se nelétá nad Luhačovicemi a "kapesníky" z nebe
Letíme nad Zlínem, kde obdivuji rozlehlý baťovský areál, dívám se na nové a ostře modře zářící koupaliště na Jižních Svazích a všímám si míst, která jinak důvěrně znám. Ale z téhle perspektivy je vidím úplně poprvé.
Pak už se vracíme do Kunovic a cestou se dozvídám, proč nemůžeme letět nad Luhačovicemi. "Je tam bezletová zóna, kterou si prosadili ještě komunističtí papaláši. Rušil je řev letadel," říká Váverka.
V Kunovicích ještě počkáme, než z nebe spadnou "kapesníky", což je slangový výraz pro parašutisty, a přistáváme. "Letoun má do konce životnosti 300 letových hodin, což je asi tři až pět let. Takže kdo chce letět, musí si pohnout," usmál se Váverka.
Kdyby to bylo na mně, jdu klidně znova. Byl to úžasný zážitek.
