Nárůst ale neznamená, že by se prudce zvedl počet rodin, které žijí na hranici bídy. Naopak, počet těch, kteří čerpají příspěvek na živobytí, v regionu klesá.
„Důvodem růstu zájmu je to, že se projekt v minulých letech osvědčil a rodiče mají víc informací,“ zmínil krajský radní odpovědný za školství Petr Gazdík.
Jde o peníze z evropských fondů a dílem i od státu, který je posílá krajům. Do Zlínského kraje nyní přijde 1,4 milionu korun. Loni, kdy se projekt poprvé rozšířil z testovacích regionů do celé republiky, pomohl 136 dětem z 16 mateřských a základních škol ve Zlínském kraji.
Podporovaných školáků je ale několikanásobně víc. Dřív než stát totiž takovou pomoc nabídly soukromé nadace. Největší z nich loni ve Zlínském kraji podpořila 472 dětí, předloni 310 a letos eviduje zatím 257 žádostí.
Záleží vždy na škole, zda osloví kraj nebo nadaci. Princip je podobný, založený na přísné anonymitě a s jednoduchou podmínkou – dítě musí oběd sníst přímo ve škole. To podporuje docházku a taky je zaručené, že se dítě skutečně nají. Odnést oběd mimo školu není možné. Rodiče navíc musí mít přiznanou dávku v hmotné nouzi, nebo se jí hodně blížit.
Ve Zlínském kraji na ni v současnosti dosáhne 2 419 lidí, ještě v roce 2015 jich přitom bylo 6 599.
Nejvíc zkušeností mají ve Valašském Meziříčí
V praxi však princip pomoci přece jen trochu naráží. Zachovat anonymitu je nutné, aby dítě neneslo stigma chudoby nebo aby rodiče pomoc neodmítli. I to se totiž děje. Rodiče se někdy za chudobu stydí natolik, že nabídku pomoci pro dítě nepřijmou.
Jenže hladové dítě se ve škole neschová. „Když sedí na šatně místo oběda a všichni se s ním dělíme o svačiny, tak to prostě víme,“ popsal svou zkušenost Jiří Buksa, ředitel valašskomeziříčské ZŠ Masarykova.
Právě tato škola má v regionu nejdelší zkušenosti s čerpáním pomoci. Kantoři novinku vesměs vítají. S hladovými dětmi se jim těžko pracuje, protože neudrží pozornost, bývají podrážděné, hůř se zapojují do výuky a v horších případech narůstá záškoláctví a problémy s chováním.
„Zároveň se ale učitel dostává do obtížné situace, protože to je on, kdo má kontaktovat rodiče a jednat s nimi o pomoci,“ uvedl Gazdík.
Gazdík chce kvůli sociálním dávkám změnit zákon
Obědy zdarma dostávají nejčastěji děti z neúplné rodiny, která putuje po azylových domech, nebo takové, kde je jeden rodič ve výkonu trestu a druhý bez práce. Dávky navíc mnohdy končí v alkoholu či automatech.
Pak se však systém pomoci uzavírá do kruhu. Stát dá rodině sociální dávky, které nepodmiňuje ničím, ani řádným životem nebo zajištěním základních potřeb pro děti. Rodiče je tedy mohou utratit libovolně a jejich děti pak potřebují další finanční pomoc, aby se najedly.
„Peníze na obědy pro děti jsou adresné, nezneužitelné, a proto ten nápad funguje dobře. Ale sociální dávky se takto nerozdělují,“ potvrdil Gazdík.
Jako poslanec tlačí na změnu, která dá větší pravomoci obcím a městům. Jejich vedení a úřady znají situaci rodin, s nimiž pracují, a mohou přidělení sociálních dávek spojit s plněním základních povinností.
„Aby člověk dávku dostal, musel by žít řádně, nenarušovat veřejný pořádek, posílat děti do školy,“ naznačil krajský radní.
Jenže novela zákona v podobném znějí je zatím v nedohlednu. „Přitom by to mělo smysl,“ reagoval místostarosta Kroměříže Pavel Motyčka, který řeší ve městě sociální otázky.
Investici do školních obědů chápe jako prevenci. Stejně jako nabídku zájmových kroužků přes nízkoprahová centra nebo sociální práci přímo v rodinách.
„To jsou peníze, které se zhodnotí právě v tom, že z dětí, které žijí v sociálně vyloučeném prostředí, vyrostou řádní občané,“ dodal Motyčka.
