Dokázali spojit lidi v zemi a bylo jedno, jestli jsou hokejoví fanoušci. Byla to největší euforie od dob sametové revoluce a jak se ukázalo, také poslední, kterou jsme zatím zažili. Právě před 15 lety vyhráli čeští hokejisté zlato na olympijských hrách v Naganu.
"Tehdy jsem jako malý v televizi sledoval Jágra a obdivoval, jak hraje. Byl to vzor. Nikdy by mě nenapadlo, že jednou nastoupím proti němu," uvedl zlínský hokejový útočník Petr Holík, který si proti hvězdě s číslem 68 na podzim zahrál v domácí extralize.
Nebyl jediný, koho tehdy hokej chytil. Mládežnické hokejové kluby měly po Naganu narváno, kluci houfně toužili vyrovnat se Dominiku Haškovi nebo Vladimíru Růžičkovi. A patnáct roků staré olympijské zlato má pořád zvuk.
"Když děláme o Naganu besedy se školáky, baví je to. Vědí, že tam český tým udělal velký úspěch," popsal David Ohnutek, bývalý hokejista Zlína. Byl v Naganu jedním ze členů štafety olympijského ohně a nyní pracuje jako hokejový kouč a učitel angličtiny (vzpomínky Ohnutka na Nagano čtěte zde).
Hrdinové a vzory
Sportovní kluby ze Zlínského kraje, které oslovila MF DNES, se shodují: každý úspěch přivede děti snáz než cílené nábory, které děláme.
Zlaté NaganoPřesně před patnácti lety se na olympiádě v japonském Naganu poprvé představili hokejisté ze zámořské NHL. Díky jejich účasti bývá turnaj označován jako Turnaj století. Senzační vítězství vybojoval český tým, v jehož sestavě nechyběli hráči z východní Moravy. Zlatou medaili vybojovali zlínští odchovanci Roman Čechmánek, který působil ve Vsetíně, a Roman Hamrlík. Tehdejší extraligový vládce dodal také Jiřího Dopitu a Josefa Beránka. |
"Vždycky to vyvolá velký zájem o daný sport," potvrdil generální manažer hokejového klubu PSG Zlín Karel Adamík.
Fakt, že ve Zlíně momentálně nouzi o děti nemají, přičítá nástupu silnějších populačních ročníků. Do školy bruslení chodí téměř stovka dětí stejně jako do hokejové přípravky. "Třeba před pěti lety jich bylo méně," dodal Adamík.
Sportovní hrdinové mají větší vliv na rodiče než na děti samotné. A právě to je rozhodující. "Děti přicházejí do přípravek tak malé, že z toho ještě nemají rozum. V pěti šesti letech záleží na rodičích, jestli je přivedou," uvedl Leoš Gojš, sportovní ředitel fotbalistů Zlína. Velké šampionáty a úspěchy na nich pak pomáhají hlavně trenérům starších dětí a dorostu.
Například při loňském Euru bylo téměř hmatatelné nadšení fotbalem. "V takové atmosféře se daleko snáz dosáhne úspěchu. Mladým to dodá motivaci, víc makají a jde jim to lépe," uvažuje Gojš.
Pozoroval i změnu ve fotbalových vzorech svých svěřenců. "Už to nebyli vzdálení italští fotbalisté, ale mnohem reálnější, čeští," dodal Gojš.
Dominik Hašek, Nagano 1998
To potvrzuje i šéftrenér mládeže fotbalového Slovácka Zdeněk Botek: "Vidí, že i v našich podmínkách mohou něčeho dosáhnout."
Všichni, kteří se věnují kolektivním sportům, se shodují, že je jedno, z jakého důvodu dítě se sportem začne. Hlavní je, aby začalo. "Pak záleží, jaká se vytvoří parta a jestli dítě cítí, že dělá pokroky. To, co mu jde, bude vždycky dělat s nadšením," potvrdil Adamík.
Peníze a čas
To je práce - v prvé řadě - trenéra i rodičů. Sportující dítě totiž rodinu zatíží jak finančně, tak i časově.
"Musí je vozit na trénink, na zápasy. A rozmluvit jim, když chtějí se sportem skončit. Ta krize přijde na každého," tvrdí sportovní ředitel házenkářského klubu ze Zubří Jiří Mika.
I on zaznamenal větší zájem o házenou poté, co se loni tým Gumárny Zubří stal mistrem republiky. "V Zubří vždycky zájem byl. Ale díky tomu, že se o házené víc mluvilo, byla vyprodaná hala a zápasy byly v televizi, se nám daří dělat nábor i v okolních obcích, kde házená takovou tradici nemá," vysvětlil Mika.
