„Když nemáte kam dát maso, nemůžete dál lovit a zvěř se množí. Dostáváme se do začarovaného kruhu,“ vysvětlil jednatel okresního mysliveckého spolku Kroměříž Jiří Buksa.
Českomoravská myslivecká jednota proto spustila na začátku léta webovou aplikaci www.prozverinu.cz.
Před pár dny přibyla další. Doménu www.zlesanastul.cz spravují společně státní Lesy České republiky a Vojenské lesy a statky.
Obě aplikace fungují na stejném principu. Nabízejí mapku, na které si zájemce najde nejbližšího dodavatele zvěřiny. V případě lesů jsou to lesní správy. U myslivců zase jednotlivá myslivecká sdružení.
Návrat zvěřiny do jídelníčku
Nabídka se liší podle toho, jaká zvěř v jednotlivých revírech žije. Neloví se na sklad, k zákazníkovi putuje čerstvé maso. Myslivecká sdružení sestavují pořadníky zájemců, a jakmile se kus odloví, volají prvnímu člověku na seznamu. V současné době, kdy je plná lovecká sezona, není čekání dlouhé.
„U nás momentálně lovíme srnčí, muflony a divočáky. Na jeden odlovený kus čekají v průměru dva lidé,“ řekl Roman Jelínek z mysliveckého sdružení Troják Věžky – Zlobice. „Veřejnost o nás ale ještě neví. Na stupnici do deseti bych zájem odhadl tak na trojku,“ dodal.
V rámci Zlínského kraje nabízejí přes aplikace zvěřinu na devíti místech. Mysliveckých sdružení je pět, na mapě správců lesů jsou další čtyři adresy.
A nově s nabídkou přišla také společnost Arcibiskupské lesy a statky Olomouc, která spravuje rozsáhlé lesní pozemky v Hostýnských vrších a v okolí Kroměříže.
„Rádi bychom docílili toho, aby se zvěřina opět stala součástí běžného jídelníčku, a ne jen luxusní delikatesou v drahé restauraci,“ řekl jednatel Arcibiskupských lesů a statků Olomouc Petr Skočdopole.
Například kilogram jeleního masa vyjde asi na 60 korun, srnčí začíná na 65 korunách. Divočáka nabízejí zhruba od 40 korun za kilo. Ceny jsou uvedené v rychlých informacích uvnitř map a mírně se liší.
Maso prochází kontrolou
Spotřeba zvěřiny je v tuzemsku v porovnání s jinými evropskými státy nízká. Podle statistiky průměrný Čech za rok zkonzumuje přes 80 kilogramů masa hospodářských zvířat, zvěřiny jen asi kilogram. Jde přitom o vysoce kvalitní maso s minimem tuku a vysokou nutriční hodnotou.
„Do krmení se zvěři v lese nepřidává chemie, žije volně v přirozeném prostředí a umírá rychle, bez stresu. Neveze se kilometry někam na jatka,“ vysvětlil Jelínek.
Každý odlovený kus zvěře myslivci vyvrhnou a takzvaný prohlížitel zkontroluje, zda zvíře netrpělo nějakou chorobou. U divočáků se posílají vzorky na laboratorní vyšetření kvůli přítomnosti svalovce. Jde o parazita, který může být nebezpečný i pro lidi. Vyskytuje se minimálně. Ve Zlínském kraji jej veterinární správa zaznamenala loni po šestileté pauze.
Jenomže kromě toho, že lidé nejsou zvyklí zvěřinu běžně jíst, ji často neumí ani upravit. A má to i další úskalí. Zájemce si musí umět poradit se stahováním a porcováním. Podle současného zákona totiž musí myslivci nabízet celé kusy v kůži, zbavené hlavy a běhů.
Zájemci si však se zvěřinou odnesou i návod nebo konkrétní recepty. „Zvěřiny v kuchyni se lidé nemusí bát. Že je její příprava komplikovaná, je mýtus,“ ujistil ředitel Vojenských lesů a statků Petr Král.
