V lisovně zahrádkáři v minulosti zpracovávali ovoce. Tady se ovoce zavařovalo, sušilo, dělal se z něj mošt. Dnes je prostor nevyužívaný a technologie zastaralé. Na muzeum se ale budou hodit. Zůstane zde například kotel na vaření povidel.
„Ozvali se mi na výzvu, kterou jsem zveřejnil, že mají doma na půdě krásné staré věci. Právě když jsem u vinařů v minulosti viděl některé historické předměty, pomůcky, dokumenty, tak jsem si říkal, že by bylo pěkné je mít někde pohromadě. Jinak se k nim většina lidí vůbec nedostane,“ prozradil Pavelčík.
Původní záměr vytvořit expozici v jedné z tak zvaných vlčnovských búd, které sloužily a slouží jako nadzemní vinné sklepy, mu nakonec nevyšel.
„Zjistil jsem, že prostor je tam docela malý. Vešlo by se tam jen málo předmětů a málo návštěvníků,“ vysvětlil.
Ve Vlčnově bývaly desítky hektarů vinic, zůstal zlomek
Díky muzeu by chtěl v obci znovu objevit mladé vinaře a nalákat je, aby vinice nezmizely úplně.
„Vznik muzea podporujeme. V obci už máme muzeum pálenic, které provozuje Slovácké muzeum. Víno k Vlčnovu ale také patří,“ popsala místostarostka Marta Mošťková.
Historie pěstování vína je v obci delší než proslulá Jízda králů. Jeden ze záznamů pochází z roku 1417.
„Podle tohoto dokumentu Jindřich z Kravař prodal Vlčnov s tvrzí a viničními robotami Archlebovi z Lipiny. Tradice vinaření ve Vlčnově je prokazatelně stará více jak šest set let,“ řekl Pavelčík.
Podle dalších dokumentů musel Vlčnov později dávat pět tisíc litrů vína ročně jako desátek. „Kdysi tady bývalo 65 hektarů vinic, teď jich máme čtyři až pět,“ poznamenal Pavelčík.
Nyní chystá tradiční dubnový košt vína, jenž letos vstoupí do 46. ročníku. I touto akcí se místní snaží pěstování vína propagovat a hledat další nadšence.
