Prvním varováním byla obrovská únava. Když se jí šestadvacetiletý Michal z Valašských Klobouk nemohl zbavit, šel k lékaři. Vysvětlení se našlo brzy - akutní forma leukémie. Všechno se to seběhlo před pěti týdny.
„Už nyní je jisté, že bude potřebovat dárce kostní dřeně. Mezi nejbližšími ale není a neobjevil se zatím ani v registru dárců,“ řekla Zdenka Wasserbauerová z nadace Šance.
Už sedmnáct let pracuje na tom, aby potenciálních dárců bylo co nejvíc. Na pomoc lidem s leukémií se vrhla poté, co onemocněl její malý vnuk.
Díky ní odborníci evidují už více než 4 800 lidí ze Zlínského kraje, kteří jsou ochotní podstoupit odběr kostní dřeně a pokusit se tak zachránit jiný lidský život. V rámci země je to druhý nejvyšší počet.
„Většina z nich se nakonec dárcem nestane, podle statistik je vhodný každý stodvacátý registrovaný,“ vysvětlila Wasserbauerová.
Oslovila hasiče, zkusí školy a věří i veřejnosti
S náborovou kampaní pro Michala se obrátila na dobrovolné hasiče, nejvhodnějšími dárci totiž bývají muži do 35 let. Její žádost putovala přes zlínské dobrovolné hasiče na všechny spolky v kraji.
„Věřím, že to vyjde. Hasiči jsou vždy ochotní pomoci a chránit lidský život," doufá.
V září plánuje oslovit studenty ve školách, naděje ale vkládá i do veřejnosti. Lidé v regionu totiž už jednou dokázali, že jim cizí neštěstí není lhostejné. Loni na podzim se hledal dárce kostní dřeně pro mladou učitelku angličtiny ze Zlína Petru Slavíkovou.
Transfuzní stanice, kde se provádí prvotní odběr krve a sbírají údaje o možném dárci, téměř kolabovaly pod náporem zájemců. Hrnuly se sem celé školní třídy středoškoláků nebo sportovci, lidé ale přicházeli i individuálně.
Příběh Slavíkové, která s leukémií bojovala už podruhé, znal prakticky každý (více zde). Jako máma malé dcerky totiž usoudila, že nemá co ztratit a pustila veřejnost do svého soukromí. Na sociální síti popsala, co prožívá.
Zvládneš to, vzkazuje Slavíková
Dnes je půl roku po transplantaci a i když tělo stále bojuje, prognózy nejsou špatné.
Petře Slavíkové (vlevo) se loni snažila v hledání vhodného dárce pomoct její sestra Helena Marková.
„Musíš hodně myslet sám na sebe, na to, že to zvládneš. Poslouchej muziku, plánuj, co budeš dělat za rok. Je to těžké, ale jde to,“ vzkázala Slavíková Michalovi.
Ten zatím tolik síly nemá, se svou situací se teprve srovnává a navíc je stále v brněnské nemocnici.
O případu Michala ví Wasserbauerová několik dnů, přesto už dokázala zmobilizovat lidi na mnoha místech.
Například personál valašskokloboucké polikliniky. Tamní zdravotníci slíbili, že přímo v Kloboukách zřídí odběrní místo pro zájemce, aby jim ušetřili cestu na transfuzní stanici do Zlína.
