„Mirek se má dobře, netlačí ho termíny ani úkoly a stejně jako vášnivě cestoval, tak i odpočívá. Těší ho, že se podařilo vilu předat a že této unavené, ale krásné dámě dává nový smysl,“ tlumočila tehdy Macalíková.
„Zajímá se o všechno, co se tady děje a upřímně děkuje všem gratulantům za přání k narozeninám.“ I z takto zvolených slov bylo zřejmé, že jejich vzájemný vztah je dlouholetý a silný. A to i proto, že maminčino partnerství se Zikmundem trvalo desítky let.
„Měli spolu neuvěřitelný vztah, který trval přes 40 let. Neslyšela jsem, že by se jednou pohádali. Maminka by se možná i pohádala, ale on všechno uměl velmi trpělivě a důstojně vyřešit,“ prozradila Macalíková.
„Jestli na něj chtěla být přísná, tak kvůli maličkostem, jako byla třeba nedochvilnost. Sousedi by mohli vyprávět, kolikrát je slyšeli z balkonu, jak spolu pozorují západ slunce a obdivují ho, jak Mirek vypráví a trpělivě odpovídá na maminčiny otázky.“
Marie Macalíková se se svou budoucí životní láskou seznámila v době, kdy byly její dceři dva tři roky. Začal k ní chodit jako ke své zubařce na doporučení přítele, již zesnulého etnografa Karla Pavlištíka. Pak přicházel na nedělní obědy.
„Svůj vztah trochu před námi dětmi tajili. Zřejmě s ohledem na situaci v tehdejším režimu. Jak z něj, tak především z pana Hanzelky, jsem měla strach, ve smyslu respekt, protože byli moc chytří a sečtělí,“ připomněla. „Mirkovi jsem do svých asi 14 let vykala a cestu jsem si k němu našla až o pár let později.“
Přestože s rodiči nebydlela, často za nimi jezdila a mnohokrát byla svědkem Zikmundovy vitálnosti i fenomenální paměti. „Nenašel by se předmět, ke kterému by neměl nějaký svůj příběh,“ upozornila. „Tak třeba první kleště na nehty viděl na výstavě Expo v Kanadě v roce 1967, první vlhčený ubrousek v Tokiu.“
Návštěvníci zlínského divadla potkávali dlouhé roky tento pár na premiérách, společně absolvovali stovky koncertů a představení a po revoluci spolu i cestovali a navštěvovali přátele v zahraničí. I když se ve svých 97 letech Zikmund stáhl do ústraní, stále pracoval, točil film o „svém“ století, chodil do divadla.
V posledních letech kvůli zdraví potřeboval větší péči, kterou mu věnovala nejen jeho partnerka, ale i Jana Macalíková se svou sestrou a několika pečovatelkami ze zlínské Charity. Před několika týdny byl převezený kvůli většímu pohodlí do Prahy, kde se mu dostalo ještě větší péče.
„Mohla jsem za ním chodit častěji, naposledy jsem u něj byla v úterý a jsem za to moc ráda,“ uvedla Macalíková. „Mirek nám mimo jiné moc pomáhal v tom, že z ničeho nedělal problém, byl neskonale vděčný a až moc skromný. Myslím, že jsme pro něj udělaly maximum, i když člověk vždycky může udělat víc. Moc se chtěl dožít stých narozenin, byl to velký bojovník.“
