Jisté je jen to, že u plánu vyvraždit obyvatele Ploštiny se jednalo o odplatu za akci partyzánů, kteří u Loučky pár dní předtím přepadli a postříleli německé vojáky jedoucí z Vizovic.
"V neděli 22. 4. 1945 v odpoledních hodinách obstoupilo obec gestapo a chtěli začít pálit a střílet. Muže zajistili v místním pohostinství a nás děti uzavřeli v domě č. 20," píše v pamětech Josef Petrů, který vše prožil jako desetiletý chlapec. Jeho vzpomínky jsou zřejmě nejkonkrétnějším existujícím zdrojem informací o tom, co se v Loučce stalo.
Gestapo začalo vyjednávat se starostou Josefem Hlavičkou "o způsobu likvidace obce". Ten měl říct, ať první zastřelí jeho. Nestalo se.
Vyhlazení obce možná odvrátily vyjednávací schopnosti
S Němci vyjednával i řídící učitel Antonín Kučera. Uměl dobře německy, byl spojka partyzánů. A podle Josefa Kořenka z Loučky, který je synovcem Josefa Petrů, možná jeho vyjednávací schopnosti a starostovo hrdinství vedly k tomu, že gestapo obec nevypálilo.
"Blížil se konec války, takže už si Němci možná nechtěli dělat problémy.
Jen před několika dny ale vypálili Ploštinu, tak to moc nesedí," zamýšlí se Kořenek.
Historici však odmítají to, že by vesničané dokázali obměkčit Němce vázané rozkazem k vyhlazení obce. Otázka ovšem je, zda takový rozkaz vůbec existoval. Gestapo všechny své dokumenty po 17. dubnu už nevedlo ve velkém pořádku.
V archivech v Berlíně a ve Vídni je sice uložená korespondence německých vojáků z Loučky, jde ale o soukromou poštu. Podle Kořenka však i z ní vyplývá, že s místními lidmi vycházeli relativně dobře. "Byli to učitelé a právníci," říká Kořenek.
"Nakonec se dojednalo, že se vypálí sedm usedlostí a odebere se těmto lidem všechen majetek. Gestapo vedlo starostu po vesnici a ten měl ukázat, koho mají Němci zapálit a vydrancovat. Při pálení Loučky gestapo upozornilo, že jestli partyzáni ještě jednou přepadnou německé jednotky, bude obec srovnána se zemí," píše Petrů.
Historik: Vypáleny měly být i další obce
Historici mají podrobnější informace pouze o druhé hrozbě vyhlazení Loučky ze začátku května. Podle historika Petra Odehnala z Valašských Klobouk mohly stejně dopadnout i některé okolní obce.
"Ještě 4. května 1945, jak bylo po osvobození v materiálech gestapa zjištěno, měl stejný osud jako Ploštinské postihnout obyvatele Tichova, Drnovic, Vysokého Pole, Loučky, Újezda a snad i Lačnova," vyjmenovává Odehnal.
Naštěstí už 2. května k Loučce dorazili první rumunští a sovětští vojáci a obec osvobodili. Ještě tentýž den ale stihli Němci vypálit chalupy na nedalekých Vařákových pasekách.
