"V Holešově se stala dopravní nehoda, kde byla zraněná malá holka. Ti, co jí přišli dávat první pomoc, použili šroubovák, aby jí otevřeli pusu. Přitom to vůbec nebylo nutné," vysvětluje ředitelka kroměřížské pobočky Červeného kříže Alice Juračková, jak rychle zastarává i to málo, co lidé pamatují ze školních lavic z dob, kdy první pomoc ještě byla součástí povinné výuky.
Za tu dobu udělaly poznatky obrovský pokrok a zdokonalují se každým rokem. I proto Český červený kříž pořádá pravidelné kurzy pro veřejnost. Jeden z nich se uskutečnil na kroměřížském koupališti Bajda.
Všichni lektoři na sobě mají tričko s logem Červeného kříže a nápisem Buš do mě, ať není po mně!
"Dnes se ve školách první pomoc neučí skoro vůbec, nanejvýš jsou nějaké kurzy v zaměstnání.
Každý tak spoléhá na to, že jemu se to nestane," připomněla Juračková. "Nejde přitom ani tak o to pomoci někomu druhému, ale členům své rodiny a sami sobě."
Nejlepší místo pro lékárničku: pod sedadlem spolujezdce
Program kurzu připomíná divadlo o třech dějstvích. V prvním se zájemci seznámí s obsahem a funkcí domácí lékárničky, ve druhém s lékárničkou v autě a ve finále s kardiopulmonální resuscitací neboli nepřímou masáží srdce.
Kurzy první pomociČeský červený kříž Kroměříž provozuje kroměřížské dopravní hřiště. Pro širokou veřejnost nabízí několik kurzů první pomoci.
Podrobnosti o dalších kurzech najdete na www.cervenykrizkm.cz. |
"Někdo do vás zezadu vrazí na namrzlé dálnici. Zadek auta je pomačkaný, dětem teče z nosu krev. Co budete dělat, když máte lékárničku v kufru?" ptá se pracovnice Červeného kříže ženy, která se nechala proškolit jako první.
"Nejlepší místo pro lékárničku je pod sedadlem spolujezdce, každý se k ní dostane," odpovídá si pracovnice na svou otázku.
Ženě pak na malé figuríně miminka předvede, že masáž srdce se nedává na posteli, ale podlaze, nebo jak si tělíčko správně položit na ruce, aby z něj vyšly vdechnuté zvratky.
"Nůžky, které byly dříve v autolékárničkách, nedokázaly přestřihnout oblečení ani zaseklé bezpečnostní pásy," vysvětluje Juračková, proč musí být v autolékárničkách kvalitnější nůžky, podobně jako třeba termoizolační fólie nebo širší zaškrcovadla.
Dvě malé holky s mokrými vlasy mezitím v doprovodu babičky a dědy u vedlejšího stanoviště pod zahradním stanem dostávají lekci, jak ošetřit opravdu hodně odřená kolena nebo popáleninu ruky, na které už se udělaly puchýře. Vše názorně na živých figurantech.
Dozvědí se třeba, že dnes už jsou méně mučivé metody než drhnout odřeninu kartáčem, jak se to doporučovalo dřív. Holky poulí oči a zapomínají lízat zmrzlinu.
U dospělého volám nejprve záchranu a pak resuscituji
Další zájemce si vyzkoušel oživování na záchranářské figuríně na třetím stanovišti.
"Umělé dýchání se z osvěty laické veřejnosti vypustilo, učí se jen bušit do hrudníku neboli nepřímá srdeční masáž," vysvětluje ředitelka Juračková, proč zraněné dívce z úvodu nebylo nutné vylamovat zuby šroubovákem.
"U dospělého prvně volám 155, pak resuscituju. U dítěte je to naopak," přidává Juračková další praktickou radu.
Zkušeným hmatem pak figuríně za bradu zakloní hlavu a přiloží ucho k jejím ústům.
"Je potřeba poslouchat nejméně deset sekund," vysvětluje, jak rozpoznat, zda zraněný skutečně dýchá a zda u něj nejde o mělké, tzv. rybí dýchání neboli gasping. "Když považuju gasping za dýchání a neresuscituju, tak umře."
Pak už zbývá najít střed hrudní kosti, zapřít se o něj dlaní a oběma rukama stlačit 100 až 120krát za minutu. Podle záchranářů to odpovídá rytmu písničky Prší, prší, jen se leje. Zkuste to a za minutu bude lít z vás, i když pravidelně sportujete.
"Je otázka, jestli ve dvou vydržíme masírovat pět minut," zdůrazňuje ředitelka Juračková, jak je důležité přivolat si ke zraněnému pomocníky.
Jinak do příjezdu sanitky masírovat nevydržíte a zraněný může umřít. "Když sanitka přijede za 10 minut, je to jako hodina," vysvětluje záchranářka.
Díky kurzu lidé vědí, jak se chovat při nehodě
Zájemců dorazilo poměrně hodně. První pomoc si vyzkoušely hlavně mladé maminky.
"Proč jsem přišla? Abych nepřijela k autonehodě a nevěděla, co mám dělat. A taky abych tomu člověku třeba neublížila," svěřila se po osvětovém kurzu řidička a matka dvou dětí Hana Wiedemannová z Kroměříže.
"Ano, stává se nám, že se lidi třeba ozvou, že díky kurzu věděli, jak se zachovat při autonehodě," potvrzuje ředitelka Juračková smysl kurzu.
"Naším cílem je, aby se veřejnost dozvěděla nejen teorii, ale aby si první pomoc vyzkoušela i prakticky. Chceme předat nejen znalosti, ale i dovednosti," vysvětluje smysl programu.
Kroměřížský Červený kříž poskytuje pro veřejnost placené kurzy, systematicky však vzdělává děti už od mateřských škol. Podle harmonogramu se do tříd po roce vrací a navazuje na předchozí lekce.
"Je o to zájem. Lidé zjišťují, že o první pomoci skoro nic nevědí. A to, co vidí ve filmech, je pohádka," upozornila Juračková.
"První pomoc má být přitom základní znalost jako číst, psát či řídit auto. Nestačí říct: Však jsem přivolal pomoc," dodala.
Podívejte se, jak nacvičují poskytování první pomoci pražští záchranáři:
