„V tu chvíli potřebuju pomoct s oblékáním, jídlem, se vším. Jsem úplně závislá na ostatních,“ líčí devětadvacetiletá žena z Lipové u Slavičína. Většinu času se proto neobejde bez vozíčku. „Beru si jej na nákup na vesnici, když potřebuji něco vyřídit ve městě. Jsou to moje druhé nohy,“ přiznává.
Obdivuhodné je, že ji tato rána osudu nezlomila. Naopak ji motivovala, aby začala pomáhat ostatním. Přivedla ji k tomu domácí zvířata.
„Danielka se v lázních seznámila s kamarádkou, která měla asistenčního psa z nadace Pes pomůže. Aniž by nám to doma řekla, tak si o psa napsala a oni jí ho skutečně dali,“ popisuje maminka Daniela Kuncová starší, která je sama zkušenou canisterapeutkou.
K terapii za pomoci asistenční fenky Míny přivedla i svou dceru. Ta se navíc věnuje i felinoterapii, tedy léčbě pomocí koček. Navštěvují školky a školy, domovy pro seniory, ale také třeba Alzheimer centrum ve Zlíně.
Maminka pomáhá na oddělení následné intenzivní péče v Baťově nemocnici a přiznává, že ji kolikrát až dojme, co pes dokáže s pacienty i personálem udělat. „Mám krásný zážitek, kdy paní v umělém spánku psa podvědomě začala hladit a hýbat nohama, sestřičky hned volaly doktory, ať se jdou podívat, všem nám tam tekly slzy,“ líčí.
Její dcera se navíc s druhou fenkou Bellou věnuje i sportu paraagility, což jsou dovednostní závody se psy pro hendikepované. A slaví v nich úspěchy, je totiž úřadující vicemistryní republiky. Zároveň konstatuje, že jí psi velmi pomohli se sebevědomím.
V terénu potřebuje vozík silnější pohon
„Když někoho potkáte na vozíku a jste sama, lidé mají ostych se s vámi vůbec bavit. Pejsci ale tuto bariéru pomáhají prolomit,“ říká mladá žena, která studuje lyceum v Březové.
V tuto chvíli však sama potřebuje pomoc od ostatních. Na internetové platformě Donio žádá veřejnost o příspěvek na nový pohon do vozíčku. Sbírka končí 7. února. Nový pohon potřebuje žena kvůli sportu, ale i běžnému životu.
„Ráda bych byla samostatnější,“ vysvětluje Daniela. „V okolí máme hodně kopců a se stávajícím pohonem je těžké je vyjet. Navíc nezvládá jakýkoliv náročnější terén.“
Jde také o její bezpečnost. Nový motor totiž dokáže sám zpomalovat, zatímco v tuto chvíli je odkázána na ruční brzdu.
„Protože ztrácím sílu v rukou, je pro mě těžší při jízdě z kopce brzdu udržet delší dobu. Mohlo by to být nebezpečné pro mě i třeba pro řidiče, kteří jedou okolo,“ zmiňuje Daniela, která by si v budoucnu ráda pořídila i kvalitnější lehký vozík. Už v tuto chvíli však má jasno, že v pomoci lidem i ve sportování chce pokračovat i nadále.
