„Je to přežitek, který postupně vymizí. Možná tolik nevadí v uličkách, ale na frekventovaných cestách ano,“ popsal trend posledních let náměstek Ředitelství silnic Zlínského kraje Radek Berecka.
Dlážděné silnice, do kterých se zabodávaly podpatky, klouzalo to po nich i při dešti a při jízdě nebylo v autě slyšet jediné slovo, přitom svého času měla snad každá obec. Nahradily totiž do té doby prašné cesty a vytvořily první jednotný a trvalý povrch.
Jen na Uherskohradišťsku ještě před pěti lety bylo přes deset kilometrů dlažby. A to jen na hlavních, tedy krajských, silnicích. Další kočičí hlavy byly na obecních cestách. Teď je jich o tři kilometry méně a letos zmizí další.
Třeba v Nivnici se kostkovice táhne středem obce a měří přes půl kilometru. A zatímco ještě před patnácti lety převládal názor, že kostky jsou přirozeným a vítaným retardérem, který zpomaluje dopravu kolem obou škol, kostela i obecního parku, dnes je situace jiná. Většina místních lidí plánovanou výměnu za asfaltový povrch schvaluje.
„Dlažba je hlučná, namrzá, klouže to po ní, vlní se, špatně se opravuje a je nebezpečná,“ vyjmenoval starosta Nivnice Miroslav Vykydal.
Řada obcí si na kostkovici cení historického vzhledu
Není jediný. Kostky v letošním roce nahradí asfalt i ve Zlechově, Hluku nebo Napajedlích.
„Jsem zastáncem toho, že k obci kočičí hlavy patří, ale jen v nějaké uličce, protože na hlavním tahu je to nesnesitelné,“ vysvětlil dlouho plánovanou výměnu starosta Zlechova Ondřej Machala.
Právě kvůli historickému vzhledu si kostky pořád zachovávají třeba ve Strání, v Bystřici pod Hostýnem, Buchlovicích nebo na Velehradě.
V Kostelanech nad Moravou mají kostkovici dokonce na sedmdesáti procentech obecních cest. Na radnici jsou totiž přesvědčení, že kostky se snadněji opravují. A i kdyby se jich někdy chtěli zbavit, tratní rozhodně nebudou. Kostky jsou pořád zajímavým artiklem.
