Vedení nemocnice proto žádá o pomoc mediky, dobrovolníky i anesteziology.
„Potřebujeme jakéhokoli zdravotníka, protože se musíme postarat o covidové pacienty, kterých přibývá. A také o všechny ostatní pacienty,“ uvedl ředitel Petr Sládek. „Máme vychytané mechanismy a postupy a v tom jsme dva týdny před zbytkem republiky, který to teprve čeká. Ale personál padá.“
Pro lepší představu o tom, co to znamená. Zdejší ARO, kde právě covid pacienti leží je plně vytížené už dva týdny a na zlepšení to zatím nevypadá. Oddělení se přitom dál stará i o vážně nemocné pacienty bez covidu.
OBRAZEM: Když nepomůžeme, umřou, zní z nemocnice na pokraji sil |
„Nevím, jak to bude dál. Tolik pacientů najednou napojených na plicní ventilaci jsme tu ještě neměli. Kdyby dva lékaři onemocněli, tak by byl problém,“ upozorňuje primář Lubor Hruška.
„Jsme na konci kapacity, i když si pořád držíme dva boxy jako pojistku, aby to bylo bezpečné,“ dodává.
Otázkou také je, jestli za pár týdnů nebude pacientů tolik, že bude muset vybírat, koho na ventilaci napojí. V celé nemocnici leželo ve středu 102 pozitivně testovaných, třináct z nich je na plicní ventilaci, k tomu ji potřebuje dalších osm necovidových.
Od jara řeší tato nemocnice problémy dříve než ostatní. Už před více než týdnem omezila plánované operace, teď mají primáři pokyn propouštět z lůžek pacienty, kteří jsou schopní propuštění. Na odděleních totiž leží skoro pět set lidí. Když se jejich počet sníží, uvolní se část zdravotníků pro péči o nakažené.
O to tu totiž primárně jde. Nechybějí lůžka ani přístroje, ale lidé.
Sestra se za každým pacientem vrací několikrát denně
Na jednom patře anesteziologicko-resuscitačního oddělení je na směně šest sester a dohromady se starají o osm pacientů. V každém boxu leží jeden, všichni jsou covid pozitivní v nejtěžším stadiu. Za každým se sestra vrací několikrát za den, každé dvě hodiny pacienta polohuje, několikrát se převléká.
A každý taková návštěva znamená malé manévry. Než vstoupí do boxu musejí si sestry obléct dva ochranné pláště, gumáky, návleky, dvoje rukavice, čepici, brýle, respirátor a ochranný štít. A v tomto obleku dělají kolikrát i práci, kde by se hodilo pořádně vidět a spolehnout se plně na jemnou motoriku. Jenže ono to tak úplně není.
„Péče teď není standardní. Člověk se v tom potí, jemná motorika je horší, občas se mi točí hlava, cítím dechovou tíseň. Když se mi pacient pod rukama probudí, hned mu říkám, že vypadám jako strašidlo, ale ať se nebojí,“ popisuje se smutným úsměvem zdravotní sestra Monika Hastíková.
Za dvanáctihodinovou směnu se takhle obléká i desetkrát. V mezičase za stolem u boxu vyplňuje údaje, chystá si další práci, kontroluje monitor. Občas odběhne napít se nebo na toaletu.
Kromě rozšířeného infekčního jsou pro covid pacienty v lepším stavu vyčleněná lůžka i na interně nebo na plicním. Pro personál je proto práce náročnější, více vyčerpává. Nestěžují si, neremcají, ale přiznávají, že energie ubývá. „Zaslouží si obdiv, poděkování a úctu,“ zdůrazňuje už několik měsíců Sládek.
Na chodbě před operačními sály visí věnec ve tvaru srdce jako poděkování. Památka na jaro, kdy byli zdravotníci v očích veřejnosti hrdinové.
„Po prvním úmrtí jsem to začala brát jinak“
O deset monitorovaných pacientů na interně K pečují dvě sestry, které za nimi chodí přímo na pokoj. Podávají léky, jídlo, zavádějí kanylu, sledují zdravotní stav. Třetí je takzvaně obíhající a připravuje jim, co je potřeba.
I tady musejí striktně dodržovat sterilní prostředí chodby. Když sestra odchází od pacienta, nechává v uzavřeném koši v pokoji vrchní plášť, jedny rukavice, návleky na boty i čepici. Ochranný štít pak za dveřmi musí dezinfikovat.
„Nic takového tady nebylo. Leželi tady soběstační pacienti, teď je to jiné,“ prozradila zdravotní sestra Vlasta, která na interně pracuje 37 let.
„Já mám navíc dioptrické brýle, se kterými to za plexisklem není jednoduché. I psychicky je péče o covidové pacienty náročnější. Když jsme tady měli první exitus, začala jsem to brát jinak.“
Některé sestry se dobrovolně hlásí na další službu na úkor svého volna, další si berou celý úvazek, i když mají kratší, ruší dovolené. Pořád je jich ale málo.
Testy dělají studenti, sestry tak mohly zpět na infekční
Výzva nemocnice nebyla marná a například odběry vzorků na přítomnost koronaviru už převzali medici a studenti zdravotnických oborů.
„Jsem tady na brigádě čtvrtý den. Dělám lidem výtěry z nosohltanu, je jich skoro tři sta denně,“ popsala studentka vyšší zdravotnické školy ve Zlíně.
Odběr skutečně trvá pár minut a během čtvrt hodiny zvládne šest až osm lidí. Ještě před pár týdny si někteří návštěvníci na sociálních sítích stěžovali, že se před odběrovým místem tvoří fronty.
Když nemocnice opakovaně vysvětlovala, aby se na odběry lidé objednávali přes internet, kde si rezervují konkrétní čas a na tento čas také přišli, zřejmě to zabralo. Neukáznění zájemci, kteří rezervaci ignorují, už se neobjevují tak často.
Studenti tím pomohli infekčnímu oddělení, z něhož byla na odběry vyblokovaná vždy jedna sestra. I když se vrátila, na počet pacientů a celkem 66 lůžek jich bylo málo.
„Od středy mám k dispozici čtyři sestry z chirurgie, protože jsem nedokázala se svým personálem zajistit minimální počet lidí na oddělení, tedy dvě sestry na směnu,“ upozornila staniční sestra Michaela Barthová.
„Třeba na noční ale ještě před pár dny nebyla sanitářka, což nebylo ideální. Teď už se nám ji podařilo sehnat.“
Nemocnice stále zvládá i akutní péči
Na infekční pacienty jsou tu zvyklí, vždyť běžně infekční oddělení bojuje se spalničkami i horečkou dengue. Přesto mají z koronaviru respekt. Oproti jaru se potkávají s těžšími případy, zažívají více úmrtí.
Většina pacientů už potřebuje kyslík, z osmdesáti procent jde o seniory s přidruženými chorobami ve špatném zdravotním stavu, ležící. Přicházejí ale i pacienti kolem padesáti šedesáti let, i mladší.
I tady platí přísná hygiena – převlékání plášťů pokaždé, když sestra otevírá nebo zavírá dveře pokoje. Druhá sestra se drží ve sterilním prostředí. Medikamenty chystá a podává jí je.
Nemocnice ale současně pořád připomíná, že léčí i nekovidové pacienty a zvládá akutní péči. Otázkou ale zůstává, jak dlouho ještě.
Vážnost situace postupně potvrzují politici i lékaři:
