"Na kopii jsem začal pracovat loni v listopadu a skončil jsem v dubnu," řekl sedmnáctiletý Viktor Sameka. Jeho denní program za poslední měsíce nebyl moc pestrý: v pět ráno doma v Nivnici budíček, v sedm škola, po dvanácté konec vyučování a do sedmi večer práce na kopii. "Občas se mě při zavírání budovy uklízečky ptaly, jestli už půjdu domů," usmíval se umělec a ukazoval výsledek své práce.
Jeho Černý Janek je sice na rozdíl od barevného originálu, který je z lipového dřeva, šedivý a z umělé hmoty, ale pokud jde o tvar, neliší se ani o milimetr. "Je to díky sedmiosému skenovacímu ramenu, který koupila škola," upozornil Viktor, který pracuje v nové hi-tech budově zapadající svým nejmodernějším vybavením i podobou do 21. století.
Vysvětlit jeho práci laikům není jednoduché, nejdříve musel s ramenem naskenovat skutečnou památku a potom dlouhé týdny vytvářet v počítači 3D podobu sošky. "Byla to mravenčí práce, ke které je potřeba ovládat různé programy," dodal student, který se označuje za dítě Slováckých strojíren, ve kterých budova stojí.
Student už vymýšlí, jak zkušenosti ze sošky využije dál
"Mám to tady velmi rád, děda mě sem vozil už v kočárku, rád chodím například tam, kde dělníci pracují se železem. Za mnohé jsem vděčný generálnímu řediteli Jiřímu Rosenfeldovi a učitelům Vladislavu Zelinkovi a Jaroslavu Háblovi," uvedl a vzápětí překvapil informací, že úplně nejraději je v přírodě. "Když jsem přijel z této hi-tech budovy večer domů, často jsem ještě vyrazil do lesa, mám rád turistiku, jezdím do Vysokých Tater i do Alp."
"Viktor je talentovaný a má snahu neustále se něco učit," popsal ho učitel Hábl s tím, že jeho úsilí vyniká zejména dnes, kdy si řada studentů myslí, že se není třeba učit. Není tedy divu, že má o něj zájem nadace, která podporuje nejlepší studenty kraje.
Samotný Viktor má největší radost z toho, že zkušenosti z práce na kopii sošky může dál využít. "Například bychom mohli takto naskenovat mnohé památky, což by mělo další využití," avizoval.