„Ke zvířatům jsem tíhla odjakživa, s koňmi jsem ale přišla do styku přesně ve čtyřech letech. Tatínek mě vzal do lesa, kde s jejich pomocí stahovali dřevo. Posadila jsem se na jednoho a bylo rozhodnuto,“ vzpomněla milovnice ušlechtilých zvířat.
Na pravý kontakt s koňmi si ale dívka z ostravského sídliště Poruba musela ještě nějakou dobu počkat. „Šla jsem na střední zemědělskou školu do Rožnova a pak na vysokou do Brna. Odtud jsem se dostala na tři roky do Ameriky, samozřejmě ke koním,“ vzpomíná.
Ze zámoří si nakonec kromě obrovských zkušeností přivezla také jeden z nejdojemnějších zážitků s koňmi. „Starala jsem se o jednu kobylku, kterou jsem připravovala na dražbu. Musela se očistit, okout a pravidelně procházet. Nebyla moc poslušná, ale našli jsme si k sobě cestu a stal se z ní úplný ocásek. Když ji pak kupec vydražil a odcházela nenávratně pryč, neudržela jsem slzy,“ svěřila se žena, která v napajedelském hřebčíně pomáhá především kobylám při porodu.
A co je teď v životě jejím snem? „Aby byli koně v pohodě a spokojení,“ usmála se Sedláčková.
