Ke kostelu svaté Máří Magdalény v Jasenné přijíždí dodávka, v její zadní části je do igelitu zabalená černá kazatelna se zlatými dekoracemi. Několik párů rukou ji přenáší dovnitř a pokládá na kovové podstavce. Vrací ji na původní místo po restaurátorském zásahu, který přišel na poslední chvíli.
„Rok 2020 by kazatelna bez zásahu nepřežila. Určitě by se rozpadla,“ nepochybuje restaurátor Robert Zálešák z Bánova, který na kazatelně z roku 1670 pracoval se svojí ženou Ludmilou zhruba rok.
Teď už vzácná součást kostela vypadá krásně, na černém podkladu se vyjímají ornamenty zlaté barvy, jako by byly vytepané z kovu.
Restaurátoři vytahují z krabic její další součásti, menší sloupky, koule a čtyři sošky evangelistů, jež rozmisťují od nejstaršího Matouše do výklenků v plášti kazatelny. Do dlaní jim Ludmila Zálešáková opatrně vkládá knihy, které mají malé dřevěné čepy.
„Celá kazatelna byla původně ze dřeva, s dřevěnými kolíky i hřebíky, což je moc pěkné. Až při pozdějších opravách, kterých bylo asi pět, použili kovové hřebíky,“ říká Zálešáková.
Kazatelnu museli rozebrat
S tím, že při výrobě bylo použito jen dřevo, byla současně největší potíž. Laicky řečeno, jednotlivé dřevěné díly totiž do sebe už moc nepasovaly, spoje byly opotřebované časem i červotočem, kterého bylo třeba okamžitě zlikvidovat. Ovšem ne postřikem, nýbrž modernější metodou: radiačním zářením.
„Tím se zlikviduje, co ve dřevě právě je, ale do budoucna to červotoče neodradí. Je třeba dřevo napustit látkami, které je odradí a materiál zpevní. Proto jsme jednotlivé kousky kazatelny nořili do kádí s pryskyřicí,“ popisuje Zálešák.
Nejenže museli restaurátoři kazatelnu rozebrat do posledního dílu, ale také z ní odstraňovali nepůvodní nátěry, jichž bylo pět, poslední měl zelenkavou barvu a připomínal falešný mramor.
Na tuto podobu byli věřící zvyklí, než byla kazatelna z kostela před přibližně deseti lety odstraněná. Původně to ani nevypadalo, že by se dala zachránit. Její další části jako baldachýn či schodiště se nedochovaly. Průzkumy ale nakonec ukázaly, že životnost vzácné součásti památkově chráněného jasenského kostela je možné opět prodloužit.
Samotné restaurátorské práce trvaly rok. „Jsem rád, že se zachoval alespoň tento fragment kazatelny, to se standardně neděje. Farníci ji mnoho let neviděli, ale myslím si, že tady bude ladit. Bude to pěkná vzpomínka na naše předky,“ je přesvědčený technický administrátor olomouckého arcibiskupství Petr Červenka. „Ukázalo se, že i na Valašsku jsou vzácné věci,“ doplnil.
Dílo, které přežilo staletí
Na kazatelně je, řečeno poněkud přímočařeji, nejvzácnější to, že přežila téměř čtyři staletí. A právě tady na Valašsku.
„Naši předkové byli spíše praktičtí. Když něco dosloužilo, tak to zlikvidovali a udělali znovu. Sedláci tak byli vychováváni. Dnes je situace jiná, máme finanční prostředky a můžeme zachovávat dědictví řemeslné výroby,“ míní Červenka.
Oprava vyšla na 270 tisíc korun, přičemž největší část peněz poslal stát v rámci dotace na záchranu movitých kulturních památek, přispěla také obec a farnost.
„Jako majitelé se snažíme zachovávat takové artefakty, ale musí být rovnováha mezi funkčností a vydanými penězi,“ poznamenal Červenka.
Kazatelna už zdobí krajní část kostela, i když je stále ještě na kovových podstavcích. Teprve po dohodě s památkáři bude jasné, v jaké výšce bude napevno ukotvená ve stěně. Určitě se tak stane ještě letos.
Původně byla metr a půl nad podlahou kostela, který před pár lety také prošel zásadní obnovou. Má novou střechu, interiér i zrepasované varhany, jedny z nejstarších na Zlínsku. V roce 2011 kostel znovu vysvětil olomoucký arcibiskup Jan Graubner.
