Kvůli vadě sluchu vyráží ze startovacího zařízení pokaždé poslední, do cíle však dorazí mezi prvními. Kateřina Pjajčíková i přes svůj handicap patří mezi největší české kajakářské naděje a se zdravými soupeřkami úspěšně závodí na evropských regatách.
„V rychlostní kanoistice jsem asi jediná na světě, kdo jezdí na téhle úrovni s kochleárním implantátem,“ zmiňuje Pjajčíková elektronickou sluchovou náhradu, bez níž by byla úplně hluchá.
Ještě do minulého léta přitom pádlovala bez vnějšího řečového procesoru, takže na vodě nic neslyšela. Slova z úst ostatních mohla jen odezírat. Řídila se podle pokynů, které dostala před závodem.
„Na trénincích jsem se snažila jezdit podle ostatních,“ vypráví osmnáctiletá studentka z Ostrožské Nové Vsi.
Očima Víta Pjajčíka „Odvykli jsme si na dlouhosáhlé povídání. Ale i když se to nezdá, je Katka strašně ukecaná. Je schopná mluvit hodinu, což je úžasné. Děti s její vadou sluchu nedokážou chápat abstraktní svět dospělých. Jasné věci pochopí, ale metafory ne. I když má ztížený start, patří u nás k nejlepším ve sprintu. Když se kanoistice bude věnovat jako doteď, má šanci jezdit na mistrovství Evropy nebo světa do 23 let.“ Otec a trenér Kateřiny Pjajčíkové |
Před rokem i díky finanční pomoci České nadace sportovní reprezentace získala voděodolný kochleární aparát a rázem se jí změnil svět. Najednou slyšela šplouchání vody.
„Zpočátku mi to dělalo zle. Znervózňoval mě i křik a povzbuzování z břehů. Ale za dva měsíce jsem si zvykla a teď už je to v pohodě,“ líčí Pjajčíková.
S čelenkou je na trati nepřehlédnutelná. Nenosí ji však pro parádu, ale aby ochránila citlivý aparát před vodou.
„Stačí, aby spadla kapka do mikrofonu a začne to strašně vrčet, což je hodně nepříjemné,“ upozorňuje Pjajčíková.
Zlepšila starty a září i ve sprintech
Díky novému přístroji zlepšila startovací reakci, pořád ale nabírá v úvodech závodů ztrátu.
„Je to zvykem a také tím, že zvuky do implantátu docházejí později,“ prozrazuje Pjajčíková. „Spousta lidí mě pak obdivuje, že vždycky zaspím a pak je doženu.“
Svoje sprinterské vlohy demonstrovala Pjajčíková před pár dny na mistrovství republiky v Račicích. V kajaku juniorek na olympijské trati na 200 metrů nedostihla pouze vítězku.
Úspěchy ale sbírá také ve vícečlenných posádkách. Čtyřkajak dorostenek dovedla ve společném finále s ženami na celkovou druhou příčku, v deblkajaku brala bronz. Se čtyřkajakem obsadila na červnovém mládežnickém mistrovství Evropy ve Francii desátou příčku.
„Těsně nám tak utekla nominace na světový šampionát,“ mrzí Pjajčíkovou, které byla kanoistika souzená od narození.
Její otec Vít je bývalým kanoistou, šéfem oddílu v Ostrožské Nové Vsi a také jejím trenérem.
„Už kvůli taťkovi jiný sport nepřicházel v úvahu. Chtěla jsem zkusit volejbal a basketbal, ale to zase nešlo kvůli implantátu,“ povídá Pjajčíková.
Je ráda, že ji táta ke kanoistice nutil
S otcem vychází bez problémů, jejich vztah však nebyl vždy ideální. Čas vzdoru nastal, jak už to bývá, v pubertě.
„Kolem dvanácti třinácti jsem měla deprese, jak mě do toho nutil,“ vzpomíná kajakářka na složité období.
Teď je ale za kanoistický sport vděčná. „Jsem ráda, že mě nutil. Vím, že jsem v tom dobrá, mám úspěchy. Už jsem se naučila dělat kanoistiku kvůli sobě, a ne kvůli otci.“
Dnes o něm s úsměvem prohlašuje, že by mohl být na ni a oddílové kolegy přísnější. „Někdy je až moc hodný.“
Brzy ho ale možná rozzlobí. Vážně uvažuje, že se závodní kanoistikou sekne. Důvodem je studium na gymnáziu ve Starém Městě. „Sport a školu jsem úplně nezvládala,“ přiznává.
Přesto dává vodě ještě zelenou. „Jak jsem slyšela, tak třeťák je nejlehčí ročník, takže to ještě minimálně rok zkusím.“
Už teď má ale jasno, čemu by se chtěla věnovat v civilním zaměstnání. „Odmala mě baví dívat se na detektivky, takže bych chtěla dělat kriminalistiku,“ svěřuje se Pjajčíková.
Na policejní akademii ji sice kvůli vadě sluchu nevezmou, svého snu se ale nevzdává. „Mám ráda chemii a biologii, takže bych mohla pracovat v týmu, který sbírá otisky nebo zkoumá DNA.“
Zatím ji však můžete nejčastěji vídat na jezerech v Ostrožské Nové Vsi pod vzdálenou siluetou starobylého hradu Buchlov.
