Start do života měla ovečka opravdu neradostný. Když se 26. října ve venkovním výběhu zlínské zoologické zahradě narodila, nevážila ani kilogram.
„Mláďata ovcí přitom běžně mívají kolem dvou až tří kil,“ popsal zoolog Pavel Shromáždil.
Zpočátku tak mládě nebylo schopné postavit se na vlastní nohy ani sát mléko od své matky Džimy. Navíc mělo překřížené přední končetiny.
„Spolu s veterinářem jsme z toho neměli dobrý pocit. Uvažovali jsme dokonce o tom, že ovečku utratíme,“ přiznal Shromáždil.
To však nedovolila skupinka ošetřovatelek, která vedení zoo přesvědčila, aby dalo mláděti čas.
„Každé zvíře by mělo dostat šanci, ať je to ovečka, pejsek nebo kočka,“ řekla jedna z ošetřovatelek Lucie Aronová. Ošetřovatelky ve zlínské zoo ale svou neustálou péčí mládě doslova vrátily zpátky do života.
Neustále se držela za patami, proto Zapata
A vyplatilo se, přestože v prvních týdnech po narození visel život zvířete na vlásku. Ošetřovatelky ve zlínské zoo ale svou neustálou péčí mládě doslova vrátily zpátky do života.
„Ovečku jsme krmily i desetkrát denně. Dojily jsme matku, mléko ohřívaly a pak dávaly mláděti napít z lahve. Byla to první věc, která nás ráno po příchodu do práce zajímala,“ vzpomíná Aronová.
Po zhruba třech týdnech se díky tomu odchov mláděte vrátil do normálu. Postavilo se na svoje nohy, z nichž postupně zmizelo jejich zakřivení, a hlavně začalo přijímat potravu od své matky.
„Dnes je ovečka krásná a zdravá, za což jsme moc rádi,“ těší Shromáždila.
Nový přírůstek už má také své jméno - Zapata. Kdo by si myslel, že se při jeho vybírání ošetřovatelky inspirovaly slavným vůdcem mexické revoluce nebo kolumbijským fotbalistou, byl by na omylu.
Jde totiž o slovní hříčku. „Když jsme s ovečkou začaly chodit ven, neustále se nám nebo matce držela za patami. K jejímu jménu tak už byl jen krůček,“ podotkla Aronová.
Mládě s otcem, matkou a další ovcí nyní tráví čas ve stájích za tropickou halou Yucatan, kde zůstanou celou zimu.
„Beran k nám přišel na jaře z Varšavy. Vzhledem k tomu, že ovce jsou březí 150 dní, moc času neztrácel,“ usmívá se Shromáždil.
Umělý odchov často způsobuje komplikace
V protějším kotci dělá stádečku společnost duo čápů marabu, chodbou se občas proplíží i kočka.
„Ovce pocházejí z Etiopie, kde je trochu tepleji než u nás. S naším mrazem by si neporadily,“ vysvětlila důvod zazimování Aronová.
Pokud bude počasí přát, ve venkovním výběhu by se malá Zapata měla návštěvníkům poprvé ukázat v březnu.
Přestože v tomto případě se zlínské zoo umělý odchov podařil, většinou se mu odborníci snaží vyhnout. Zvířata jsou pak na člověku závislá více, než je zdrávo, a nemají vazby na svůj druh.
„Kolikrát je pak smutné, když zvíře nemůže žít ve skupině se svými soukmenovci, často se stává nebezpečným i pro své ošetřovatele. Naše ovečka je sice také více zvyklá na lidi, ale do stáda zapadla. Když teď do výběhu přijdou ošetřovatelé, uklidní i ostatní ovce,“ poznamenal Shromáždil.
Ovce somálské se ve východní Africe chovají více než tisíc let. Mají krátkou přiléhavou srst a typické bíločerné zbarvení. Naopak jim chybí rohy.
„Jejich chov není nijak obtížný, jsou to nenáročná zvířata,“ sdělil Shromáždil.
