Je to vaše, řekl mi pilot. A cessnu jsem musela dostat do 2 300 stop

  • 3
Jaké pocity má člověk, když poprvé řídí letadlo, si vyzkoušela redaktorka MF DNES. Absolvovala program Pilotem na zkoušku, který nabízí kunovický aeroklub. Při letu na ni dohlížel zkušený pilot. Že je to zážitek k nezaplacení, popsala v reportáži na vlastní kůži.

Nejezdím výtahem. Lanovku nesnáším a visutý most přejdu jen se zavřenýma očima. Nemám totiž ráda výšky. Tak co dělám tady, ptám se sama sebe, když držím knipl čtyřmístného letadla Cessna a kroužím nad Uherským Hradištěm.

Vše přitom začalo nevinně. Slovácký aeroklub Kunovice začal nabízet program zvaný Pilotem na zkoušku a já jsem se rozhodla vyzkoušet, jestli to zvládne i člověk, který lidským vynálezům ve výškách nevěří a kterému bývá špatně i v autobuse.

V neděli ráno jsme se sešli s pilotem Jaroslavem Lupačem a dalšími dvěma nadšenci v aeroklubu. Po prozkoumání malé modrobílé Cessny 172 jsme dostali mapky s trasou a hurá do letadla. Okruh do Brna s mezizastávkou ve Vyškově a zpět přes Kroměříž trval necelou hodinu. Pilotovali mí dva spolucestující a mně bylo docela nevolno.

Tlumené nadávky při turbulencích jsem pronášela nevědomky do mikrofonu, takže mě spolucestující slyšeli. "Všechno v pohodě?" obracel se starostlivě Lupač. "Ale jo," odpovídala jsem s nepřesvědčivým úsměvem.

Redaktorka MF DNES Iva Chmelová vyzkoušela program Pilotem na zkoušku, který nabízí kunovický aeroklub. Řídit letadlo ji učil pilot Jaroslav Lupač.Redaktorka MF DNES Iva Chmelová vyzkoušela program Pilotem na zkoušku, který nabízí kunovický aeroklub. Řídit letadlo ji učil pilot Jaroslav Lupač.Redaktorka MF DNES Iva Chmelová vyzkoušela program Pilotem na zkoušku, který nabízí kunovický aeroklub. Řídit letadlo ji učil pilot Jaroslav Lupač.

Když jsme přistáli na zem, moc chutí do dalšího letu jsem neměla. Ale nebylo zbytí, za mě si sedl kameraman a už se letělo. Pilot Lupač Cessnu dostal asi do výšky 1 600 stop a najednou slyším: "Je to vaše, Ivo."

Opatrně chytám knipl a srdce mi asi brzo vyskočí z hrudi. Upřeně hypnotizuju umělý horizont a jen ve snách slyším, že mám vystoupat do výšky 2 300 stop. Přitahuju knipl k sobě a čumák letadla míří do nebe. Teď ještě vyrovnat letadlo. Jsem tak strnulá, že kdyby do mě někdo píchal špendlíkem, vůbec si nevšimnu.

"A teď doprava, uděláme oblouk." Pomalounku hýbám kniplem a Hradiště pode mnou se slévá do rozmazaného šikmého fleku. Opravdu zatáčíme a mně se na tváři objevuje přihlouplý úsměv. "Sledujte i přístroje a okolí, ne jen horizont," vytrhává mě z pekelného ztuhnutí pilot.

Opatrně mrknu na obě strany a ano, nezdá se mi to, vážně letím. Rychle mávnu do kamery, pak se ale obracím a opět vytřeštěně zírám na horizont. Na šachovnici Slovácka hledám přistávací dráhu letiště a nalétávám si tak, abychom mohli přistát. V tom už mi samozřejmě pomáhá pilot Lupač, který byl celou cestu skvělý.

Dole mě ovládly vyplavené endorfiny a moc si z toho nepamatuju. Loučím se a sedám do auta s nadějí, že za to dostanu alespoň prémie za odvahu, abych ty čtyři tisíce na další pilotování brzo našetřila. Byl to zážitek k nezaplacení!