„Nikdy mě nenapadlo, že na vlastní oči uvidím místo, kde můj tatínek zemřel,“ líčí Piferová, která na Moravu dorazila na pozvání spolku Letecká bitva nad Bílými Karpaty.
Jeho členové mapují osudy letců ze zmíněné bitvy a hledají pozůstalé.
„Chceme jim tak dát najevo, že smrt jejich příbuzných nebyla zbytečná a moc si vážíme jejich pomoci v boji za svobodu Československa i celé Evropy,“ řekl za spolek Roman Sušil.
Postupně chtějí vypátrat rodiny všech 41 Američanů, kteří zde zemřeli.
„Zatím jich máme patnáct. Posledním žijícím účastníkem bitvy je 93letý Loy Dickinson, který sem dorazil na sedmdesáté výročí bitvy v roce 2014,“ podotkl Sušil.
Matka o bolestném traumatu doma nemluvila
Jeho kolega Svatopluk Vaculík před časem narazil na článek s Hartmanovou fotkou a letos v dubnu po složitém pátrání se podařilo sehnat kontakt na jeho dceru. Dostala nabídku, zda nechce přijet.
Letecká bitva29. srpna 1944 bylo nad územím Bílých Karpat německými stíhači napadeno letecké seskupení amerických bombardérů směřujících ke svým cílům v oblasti Moravské Ostravy. Sestřeleno bylo 10 bombardérů a zemřelo 41 letců. Šlo o jednu z nejvýznamnějších událostí druhé světové války ve Zlínském kraji. |
„Bylo to naprosto nečekané, úplně jako z filmu,“ usmívá se energická Američanka, jež dorazila i s manželem.
Když vypráví, že největší památkou jsou pro ni ručně psané dopisy, které posílal domů z fronty, je na ní poznat dojetí.
„S maminkou často chodili do jednoho baru na mléčný koktejl. Na Vánoce 1944 tam šla máma sama. Objednala si a seděla u stolu. Nikdy v životě se prý necítila tak osamocená jako tehdy,“ popisuje Piferová.
Její matka se znovu vdala v roce 1947. O bolestném traumatu doma nemluvila, její druhý manžel na Hartmana zřejmě žárlil. „Můj dědeček se ale se smrtí syna nikdy nesmířil,“ vypráví Piferová.
Když tehdy do USA doputovala zpráva o pohřešování celé posádky, Hartmanův otec začal chodit do kina. Sledoval jen zprávy o válečném dění v Evropě, které se promítaly před každým filmem.
„Doufal, že ho tam někde uvidí živého a zdravého,“ vybavuje si. „Pak se říkalo, že možná někdo skončil v zajateckém táboře. Ale všechno bylo marné.“
Po válce byly ostatky Hartmana a jeho kamarádů vyzvednuty z hromadného hrobu u Slavičína a putovaly na vojenský hřbitov v St. Avold ve Francii. Tam se před lety vydala podívat i Piferová. A teď se dost nečekaně dostala na Moravu.
„Říkala mi, že ve Spojených státech si dnes všichni myslí, že na válečné hrůzy a osudy jejich vojáků se v Evropě už zapomnělo. Byla nadšená, když viděla, že to zajímá i mladé lidi,“ uvedl Sušil.
„Válka byla otřesné období, ale Amerika je za mořem, u nás se nebojovalo. To největší peklo se dělo tady, v Evropě,“ dodala Piferová.
