5. února 1919 vypukl v továrním areálu požár svrškového skladiště. Někteří muži ani při hašení neodložili cylindry. | foto: Státní okresní archiv Zlín

Požáry postihly baťovský areál i dříve, dobrovolníky svolávaly zvonky

  • 5
Požár, který ve středu zachvátil budovu 103 v baťovském areálu, je ve Zlíně největší za desítky let. Známý tovární areál však velkých a ničivých požárů zažil v minulosti víc než dost. Za války jednou oheň napáchal škodu za půl miliardy tehdejších peněz. Dobrovolné hasiče z jejich domovů svolával speciální systém.

Jedním z prvních byl požár svrškového skladiště 5. února 1919. V té době díky válečným zakázkám areál rychle rostl.

"Překotně se stavěly nové tovární objekty, které byly improvizovaně uspořádané a budované většinou z provizorních, hořlavých materiálů," popsal David Valůšek, ředitel Státního okresního archivu Zlín-Klečůvka.

Vše o ničivém požáru ve Zlíně

Stavby tak opakovaně postihovaly požáry, které se naštěstí podařilo lokalizovat dříve, než stihly napáchat na areálu nenahraditelné škody.

Ve 30. letech se k rozvoji firmy Baťa váže i zřízení dobrovolného hasičského sboru. Tvořili ho zaměstnanci z blízkých továrních budov. V pracovní době je svolávalo poplašné zařízení.

"Po pracovní době byli svoláváni pomocí zvonkového zařízení zavedeného do bytů," vysvětlil hasič David Dvořáček, který se zabývá historií továrních hasičských sborů.

Být hasičem u Baťů nebylo nic výdělečného. "Placené funkce byly pouze velitel sboru a údržbář hasicího zařízení, který v případě potřeby zastával funkci řidiče sanitky," upřesnil Dvořáček.

V roce 1940 se kvůli válce stal z dobrovolných továrních hasičů profesionální sbor. "Stav členů se zvýšil na dvaapadesát," poznamenal Dvořáček.

Takto vypadalo hašení požáru po válečném bombardování továrního areálu firmy Baťa v roce 1944.

Velký požár postihl tovární areál po bombardování Zlína v letech 1941 a 1944. I tehdy byli hasiči v pohotovosti, šedesát procent dílen na výrobu obuvi bylo v troskách a škoda se pohybovala v závratné výši 515 milionů tehdejších korun.

Velký požár způsobil také úder blesku do spínací stanice v dubnu 1949, nadělal škodu 31 milionů korun. O sedm let později evidují hasiči větší požár v 54. budově, kde se vyráběla obuv pro export, se škodou téměř ve výši 6,5 milionu korun.

Do paměti hasičů a mnoha místních obyvatel se vepsal také požár centrální válcovny v roce 1971, která intenzivně hořela tři dny. Škody se vyšplhaly do 53 milionů.

Po rozpadu Svitu přešli podnikoví hasiči částečně pod Mitas a částečně pod město.