Stavební práce v Holešově přinesly i jedno tajemství: zámek původně nebyl tvrzí, jak se odborníci domnívali, ale rozlehlým gotickým hradem, který zabíral mnohem větší území než dnes. Ve své době navíc měnil dějiny architektury.
Letošní výročí navíc oslavil rekordním počtem návštěvníků. MF DNES přináší několik bodů, jež vysvětlují, proč si zámek v malém městě zaslouží velkou pozornost.
Rekonstrukce za stovky milionů
Zmíněný rok 2005 byl pro holešovský zámek zásadním datem. Restituentům se několik let nedařilo najít seriózního kupce a stavbě z doby raného baroka hrozil úplný zánik. Proto zámek koupilo město.
„Jinak by skončil jako ruina. Bývalé majitelce ale patří uznání za to, že zámek neprodala prvnímu zájemci, který měl peníze,“ vzpomíná starosta Rudolf Seifert. Veřejnosti se otevřel o čtyři roky později po první části zásadní rekonstrukce za původně 250 milionů korun.
V 80. letech se na zámku konaly taneční kurzy a plesy, vyhlášené byly i bleší trhy. Ještě dříve tam sídlila část zdravotnické školy, kanceláře odborářů nebo archiv dělnického hnutí. Veškeré zařízení však nájemníci dílem zničili, dílem odnesli. Stát, kterému zámek patřil, nic z toho nepostrádal.
Dnes má budova opravený suterén, přízemí i první patro se zámeckými sály. Nové je nádvoří, část oken a aktuálně se pracuje na první části venkovní fasády. Bude velmi světlá, stejná jako bývala v 17. a 18. století. Během dne se několikrát promění podle toho, jak na ni bude dopadat světlo.
„K dokončení opravy zámku zbývá jen velmi málo. V plánu je opravit každý rok fasádu na jedné stěně a příslušný kus střechy. Pak už bude zbývat jen druhé podlaží,“ popsal bývalý starosta Zdeněk Janalík.
Do prostor v patře se ale zatím investovat nebude, momentálně pro ně totiž není využití. Letos má začít také oprava vstupního portálu. Celkové náklady už se vyšplhaly na 325 milionů korun.
Kulturní centrum
Zámek v 17. a 18. století platil za důležité kulturní centrum Moravy. Tehdejší majitelé z rodu Rottalů sem zvali světové hudebníky, divadelní spolky i výtvarníky. A podobnou ambici mají v Holešově znovu.
„Dostal jsem za úkol vybudovat zářící kulturně-společenské centrum s nadregionálním přesahem,“ vysvětlil Pavel Chmelík, ředitel Městského kulturního střediska, které zámek spravuje.
Každý rok proto pořádá jednu zásadní výstavu, která svým významem překračuje hranice města. Letos to byly obrazy Zdeňka Buriana.
Pocházely ze čtrnácti různých sbírek včetně zahraničních a některé z nich se objevily na veřejnosti vůbec poprvé. Během sezony je doplnily grafiky Oldřicha Kulhánka nebo voliéry s nejmenšími opičkami světa.
V předchozích letech se na zdech zámeckých sálů vystřídala díla Josefa Lady, Joži Uprky, Alfonse Muchy nebo členů výtvarného spolku Mánes.
Veřejnost to ocenila stále rostoucí návštěvností, letošní sezona ale zatím překonala všechna očekávání: namísto loňských dvanácti přišlo dvadvacet tisíc lidí. Ožily i zámecké zahrady, kde se konají různé akce – například populární hudební festival Holešovská Regata.
Dávná minulost
Býval středověkou tvrzí, kterou pak majitelé přebudovali na renesanční a později barokní zámek.
Aspoň tohle se o zámku vždy tvrdilo. Historické průzkumy během posledních deseti let však dokázaly, že nešlo o žádnou malou stavbu, nýbrž o rozlehlý gotický hrad.
„Vysvětlil se tím zásadní rozpor, který v historii zámku zůstával. Vlastnili jej totiž Šternberkové, což byl velmi zámožný rod. Informace o tvrzi tak neladila s jejich bohatstvím,“ popsal historik Karel Bartošek.
V jejich držení bylo holešovské sídlo od 12. století víc než 400 let a existenci hradu u Holešova zmiňují opisy soudních rozhodnutí už kolem roku 1300.
„O těch se dosud nevědělo,“ dodal Bartošek.
Hrad zasahoval až na náměstí Svaté Anny, šlo o několik budov obehnaných hradbami. Za třicetileté války ale vyhořel a pak na stejném místě vybudovali zámek. Ve své době naprosto ojedinělý.
„Byl první stavbou v Evropě, která stála mezi renesancí a barokem. Popisují ji i učebnice architektury,“ podotkl Bartošek. Stavba záměrně klame: zvenčí vypadá jako opevněné sídlo, na které není radno útočit, uvnitř je ale velmi zdobná.
