Jen těžko na vlastní kůži prožijete lepší důkaz o přínosu Evropské unie, než když jedete na Slovensko přes Starý Hrozenkov. Pokud nedáváte pozor, tak ani nezaregistrujete, že jste přejeli hranici a uháníte po silnici sousedního státu.
U cesty sice pořád stojí budovy celnice, využívané jsou už ale jinak. A nedaleko odsud, jen kousek od "čáry", roste nenápadná lípa. Je to Lípa bratrství, kterou tady na konci dubna 2004 na počest vstupu České republiky do Evropské unie zasadil tehdejší lidovecký hejtman Zlínského kraje František Slavík. Po deseti letech s ním redaktor MF DNES vyrazil na toto symbolické místo.
"Lípa roste docela pěkně," pokyvuje hlavou Slavík u zelenajícího se stromku.
Stejně se podle něho "ujalo" i Česko v Unii. Když tehdy zasypával hlínou kořeny stromu, měl velká očekávání. A téměř všechna se naplnila.
"Pozitivní věci ale bereme jako samozřejmost a zdůrazňují se jen negativa," myslí si Slavík. "Být ve společenství vyspělých států, které mají vyšší životní úroveň a kontinuální historii, kterou nepřerušila totalita, je velké plus. Oceníme to ale možná až za deset let."
Deset otázek k deseti letům v EUVyzkoušejte si, co víte o Evropské unii. Před deseti lety se členem tohoto uskupení stala i Česká republika. |
První zlínský hejtman zdůrazňuje především otevření hranic a příliv evropských peněz, za které se postavila a opravila řada cest, ale také podpořily lidové tradice. "Tím se posiluje cestovní ruch," míní Slavík.
Minus vidí třeba v tom, že se mohlo do cest investovat ještě víc. "Ale jako občan si žiju v EU bezvadně," uzavírá spokojeně a rozhlíží se po okolí Starého Hrozenkova.
A protože má ještě čas, jde se projít do lesa. Lípa bratrství tiše šumí a přes neviditelnou hranici uhání jedno auto za druhým.
