V Hulíně jsou už nějakou dobu k vidění Antonín Stojan na cihlové zídce, František Palacký na trafostanici nebo Karel Havlíček Borovský v korytu řeky.
O tuto netradiční výzdobu se čas od času stará neznámý umělec. O povolení nežádá, přesto jej nikdo nepovažuje za vandala.
„Veřejnost tyto obrazy vnímá dobře. Jsou vtipné, mají úroveň. A autor si naštěstí vybírá plochy, kde nikomu nepoškozuje majetek,“ zdůraznil starosta Roman Hoza.
Když se před rokem začaly tyto netradiční graffiti objevovat, měl obavy. „Dá se říct, že je to pouliční umění, které tolerujeme. Ale byl bych nerad, kdyby to někdo začal napodobovat a překročilo to přípustné hranice,“ dodal Hoza.
Zatímco řada radnic má se sprejerskou komunitou problémy, Hulín je příkladem toho, že si obě strany dokážou vyhovět.
„Ctíme určitá nepsaná pravidla a město nám vychází vstříc,“ míní Milan Ženožička, který se graffiti věnuje už od poloviny 90. let.
Sám hlídá mladší sprejery, aby nepoškozovali cizí věci, a snaží se i o osvětu.
Nedávno například v Hulíně uspořádal debatu, kde graffiti představoval nejen mladým, ale i dospělým či seniorům. A zájem byl překvapivě velký. Jeho snahou je ukázat lidem, že pouliční tvorba nejsou jen čmáranice na zdech, ale inteligentní a vkusné umění.
Důkazem bude projekt, který se chystá v podchodu nádraží. „Ve spolupráci s místním historikem Vlastimilem Úlehlou jsme se dohodli, že plochu vyzdobíme 22 výjevy z důležitých událostí hulínské historie,“ zmínil Ženožička.
Skupina sprejerů tak na začátku července ztvární události jako například požár radnice, založení hasičského sboru či vznik místních velkých podniků.
„Je potřeba lidem servírovat něco, co má hlavu a patu. Společnost to pak lépe vezme,“ upozornil sprejer, podle něhož je legalizace graffiti možná i v dalších městech.
Před pár dny s ní začali v nedaleké Kroměříži, kde město sprejerům dalo k dispozici stěnu u Základní školy Zachar.
