Pochází z Rožnovska, kde v 18. století žil rebel Jakub Vašut. „Bojoval za to, aby byl i zde zaveden do praxe patent na omezení roboty. Byl kvůli tomu ve vězení. Jeho příběh je zčásti legenda, ale opravdu žil. A zjistil jsem, že šlo o mého příbuzného,“ usmívá se Vašut.
Genealogií se zabývá dvacet let, začal s tím na vysoké škole. „Před deseti lety jsem se pak dostal k projektu Genetika a příjmení zabývajícím se rodovou genetikou,“ vypráví.
Na základě DNA totiž lze s vysokou mírou pravděpodobnosti odhadnout, odkud rody v řádech tisíců let pocházejí a kde v Evropě mají své kořeny.
Například staré valašské rody Křenek, Malina, Kubáň, Fiurášek (nezvyklé příjmení odvozené od valašského vojvody, které je rozšířené kolem Prostřední Bečvy) či Vašut se na Rožnovsku usadily už v 17. století.
„Etnografové spjatí s Valašským muzeem v přírodě vyvodili z jazykových rozborů přítomnost rumunských prvků ve valašském nářečí. Valaši měli i podobný způsob hospodaření,“ vypráví Vašut.
Geneticky ale Valaši zřejmě z Rumunska nepocházejí. Mnohé rody mají původ v německojazyčných regionech, jiné na Blízkém východě a samozřejmě největší část rodů je zdejších, západoslovanských.
Vědecké zkoumání dokonce ukázalo, že Valaši se liší od zbytku obyvatel Česka a vykazují podobnost s Kelty. „Evropa však byla vždy hodně promíchaná. Z jednoho genu nelze vyvozovat, že Valaši patří mezi Kelty,“ upozornil Vašut.
Příjmení jsou uzákoněná od roku 1781
Základních rodů bylo na Valašsku kolem tří stovek. „Zhruba třetina však zmizela,“ poznamenal Vašut. „Buď vymřela po meči, nebo změnila příjmení.“ Většina rodů byla pravděpodobně zdejších. Šlo o potomky slovanských sedláků, německých lokátorů z dob zakládání zdejších osad a část byla nově příchozích.
Dle příjmení lze usuzovat příchod z území Slovenska (Kysučan, Slovák, Orság, Košút a snad i Vašut) nebo ze Slezska a jiných regionů Polska (Polák, Polášek nebo Slezák). Zejména měšťanské a řemeslnické rody i v minulosti migrovaly, na takový původ odkazují příjmení jako Lipenský, Podštátský, Štramberský nebo Koryčanský.
Zvláštností Rožnovska jsou bývalé skelné hutě na území Hutiska-Solance, do nichž mířili osadníci a řemeslníci z regionů s převládajícím německým osídlením – jde o rody Krumpoch, Majer, Bortl, Mocl a Válek. Příjmení jsou však uzákoněná až od roku 1781, předtím měly rody buď příjmení vázané na grunty, nebo různé přezdívky. O jejich původu se dá spekulovat.
„Například silný rod Juříčků je odvozený od jména Jiří, Martinové se změnili v Martyčáky či Machálky, Matějové v Macečky, Mikulášové v Míky, Mikolášky, Mikulenky nebo Michuty a podobně,“ popisuje.
Příjmení rovněž naznačují záliby a dovednosti, jako jméno Blinka odvozené od slovesa blynkať (= brnkat na housle, později také hrát na cimbál) nebo Maléř prozrazující, že předci byli malíři ve skelných hutích.
Zmíněné rody ale nemají vždy jen jednoho bývalého předka. Třeba u Vašutů se našly hned tři paralelně vzniklé genetické rodové linie.
Rožnovský biolog na základě DNA profilů detailněji zpracoval v rámci první části projektu historii šesti rodů – kromě svého i příjmení Blinka, Kramoliš, Halamíček, Žitník a Dančák. Nyní se snaží nalézt vztahy mezi původními valašskými rody v dobách před zavedením matrik a hledá důkazy, že valašské rody zde byly již před valašskou kolonizací, která začala po roce 1600.
„Test DNA stojí několik tisíc korun, ale lze ho udělat i zdarma v rámci projektu Kriminalistického ústavu v Praze. Podmínkou je právě možnost dohledání rodokmenu,“ doplnil Vašut.
