Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

František Peňáz režimu vadil, papaláši si u něj ale kupovali obrazy

  9:11
Akademický malíř František Peňáz byl mužem, který si i během normalizace dokázal udržet uměleckou svobodu. Nikdy se nevzdal, přestože jej osud těžce zkoušel. Oporou mu byla jeho víra. Dnes je to přesně 25 let od jeho úmrtí.
Akademický malíř a grafik František Peňáz

Akademický malíř a grafik František Peňáz | foto: repro kniha František Peňáz, akademický malíř a grafik

Hluboce věřící umělec se narodil ve slováckých Pašovicích a většinu života prožil v Hřivínově Újezdu.

„Byl to nejen velký malíř, ale i muž víry a zbožnosti. Byl člověkem, který se zasloužil o povzbuzení společnosti a který má své místo v dějinách,“ napsal o něm olomoucký arcibiskup Jan Graubner.

Malý František vždy rád kreslil, jenže pocházel z chudých poměrů, a tak se vyučil „jen“ písmomalířem a lakýrníkem, a pak pracoval v továrně na nábytek. Touha po naplnění svých snů ho ale neopouštěla.

Jako tisíce dalších mužů věřil, že se mu to může podařit ve Zlíně u firmy Baťa. V roce 1936 se u ní ucházel o zaměstnání, což znamenalo nástup do Lutoniny a práci na stavbě dálnice. Peňáz na sebe chtěl upozornit, a proto uhlem na balicí papír nakreslil portrét Tomáše Bati, který umístil u brány pracovního tábora.

„Portrét vzbudil mimořádnou pozornost a František Peňáz byl pozván do Zlína k návštěvě firmy Baťa. Splnilo se jeho přání a po přijímacích zkouškách byl přijat do reklamního oddělení,“ uvádí se v knize o Peňázově životním příběhu, která vyšla v roce 2013.

U Bati udělal kariéru a stal se jedním z prvních absolventů Školy umění ve Zlíně. Jako velký talent také dostal na starosti ilustrace pohádkových knih pro děti. Chtěl se ale stále zlepšovat, a tak zamířil do Prahy, kde v roce 1949 absolvoval Akademii výtvarných umění. To už v zemi vládli komunisté a Peňáz cítil, že v Praze za takových okolností zůstat nemůže. A dělat se zločinným režimem politické či lidské kompromisy, to nebyl jeho styl.

„Dal přednost umělecké svobodě v osamění před ideovými ústupky, které jeho pevná víra naprosto vylučovala,“ uvedl historik umění Tomáš Mikuláštík v článku o Peňázovi, který vyšel v časopise ZVUK.

Vrátil se proto natrvalo do Hřivínova Újezdu, odkud pocházela jeho manželka Anežka, a spolu tady žili už od roku 1939. „Umělecky dokumentoval podobu rodného kraje, zejména mizející krásu lidové architektury a vytvářel v duchu své názorové orientace obrazy pro církevní účely,“ líčí Mikuláštík.

Svoji víru však nadále neskrýval, proto se dostal do hledáčku Státní bezpečnosti. „Stalo se, že mě tatínek poslal, ať se jedu na kole projet k obecnímu úřadu a podívám se, jestli tam nestojí nějaké cizí auto,“ vybavuje si jeho syn Stanislav. „Estébáci se schovávali naproti našeho domu v husté hrázi za potokem a sledovali, kdo k nám chodívá.“

Papaláši u něj kupovali obrazy

V červnu 1952 byl Peňáz zatčen a putoval do nechvalně proslulé věznice v Uherském Hradišti. „Byl fyzicky i psychicky týrán takovými metodami, o nichž později nechtěl ani mluvit,“ stojí ve zmíněné knize. „Doma jsme dva týdny nevěděli, co s ním je. Maminka volala na úřady i na policii, ale nikdo nám nic neřekl,“ podotkl jeho syn.

Na jeho otce dokonce nasadili provokatéra, který ho měl přimět k emigraci se zbraní v ruce. Od léčky StB jej zachránil až bratr Alois.

I tak bylo jasné, že Peňázova slibně rozjetá veřejná umělecká dráha skončila. Dva roky musel „budovat socialismus“ na stavbě na Ostravsku, pak deset let působil v Centroprojektu v Gottwaldově a po roce 1968 se věnoval vlastní tvorbě.

„Uživit rodinu pro něj bylo těžké. Maminka pracovala v zemědělství, díky čemuž jsme měli jídlo. Ale peníze vydělávaly hlavně tatínkovy obrazy,“ říká syn Stanislav. Peňáz byl sice na indexu, ale mohl se účastnit prodejních výstav, které se konaly v Luhačovicích během lázeňské sezony. I tady byl ovšem výběr obrazů podroben režimní cenzuře.

„Docházelo k tragikomickým momentům, kdy si k němu jezdili kupovat obrazy komunističtí papaláši, kteří mu zakazovali svobodně tvořit,“ popisuje starosta Hřivínova Újezdu Josef Pospíšil, který byl Peňázovým synovcem. Na strýce má jednu úsměvnou vzpomínku.

Povzbuzoval další věřící

„Chodil jsem na základní školu ve Velkém Ořechově a na výtvarnou výchovu jsme měli přísného pana učitele Slezáka. Jednou jsem doma jako úkol maloval krajinu. Přišel tatínek, díval se na mě a povídá: ‚Co se s tím tak patláš?‘ Spolu jsme pak zašli za strýcem, ten můj obraz zhodnotil slovy ‚No, nic moc‘ a za pět minut mi namaloval jiný,“ líčí Pospíšil.

„Když jsem pak obrázek odevzdal panu učiteli Slezákovi, chvíli se na něho díval a pak mi dal pohlavek se slovy: ‚Pozdravuj pana Peňáze!‘ Obraz si odnesl domů a nechal si ho zarámovat,“ směje se.

Peňáz také maloval květinová zátiší a výrazně se podílel na záchraně svatých míst, která za komunistické éry chátrala. Navrhl úpravy interiérů více než 200 kostelů a kaplí v celé zemi, tvořil obrazy světců či mozaiková okna. Při práci rád poslouchal vážnou hudbu, byl i čestným členem Pěveckého sboru Dvořák v Uherském Brodě.

Jeho grafiky byla rovněž několik let otišťovány ve svátečních číslech Katolických novin. „Mnoho přemýšlel nad tím, jak té možnosti využít a oslovit čtenáře, které chtěl v těžkých časech husákovské normalizace povzbudit,“ píše Graubner, jenž si vybavuje Peňázův obraz vítězného Ježíše Krista s vysoce zvednutou rukou.

„Nikdo nespočítá, kolik podobných povzbuzení lidé nakopírovali a rozeslali. Nikdy při takových věcech nemyslel na svá autorská práva, ale povzbuzoval k aktivitě. Věděl, že zlo musí být jednou přemoženo a že se musí vrátit svoboda,“ konstatoval Graubner.

Co umím, není moje zásluha, tvrdil Peňáz

Svoboda se do Československa vrátila v listopadu 1989. I za nových poměrů si však Peňáz zachoval pokoru, skromnost a jistou ostýchavost. Svědčí o tom historka, kterou líčí galerista Vladimír Ohlídal v publikaci o umělcově životě. Požádal tehdy Peňáze, aby mu směl uspořádat životní výstavu ve Zlíně.

Už to vypadalo, že se dohodli, když se Mistr zamyslel a řekl: „Já tu výstavu vlastně dělat nemohu, musel bych se chlubit cizím peřím. To, co umím a maluji, není moje zásluha, ale je to dar od Pána Boha...“

Krátce na to, 1. května 1996, František Peňáz zemřel ve věku 84 let. Pohřbený je ve Velkém Ořechově.

Autor:
  • Nejčtenější

Při nehodě zemřel řidič osobního auta, srazil se s náklaďákem plným kamení

25. března 2024  14:33,  aktualizováno  26.3 8:35

Tragická nehoda nákladního a osobního auta uzavřela v pondělí dopoledne provoz na silnici mezi...

Tehdy a teď. Fotografie ukazují, jak se proměnila známá místa ve Zlíně

23. března 2024  13:57

Některá místa se příliš nezměnila, jiná dostala moderní tvář, další už neexistují. Muzeum ve Zlíně...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Za med bychom neměli chtít méně než 200 kč za kilo, říká včelař. A bojí se sršní

26. března 2024

Premium Díky nezvykle teplému únoru se příroda probudila o dost dříve, než bývá běžné. Rozkvetla řada...

Babiččiny zelové kraslice měl v pracovně i císař, říká krasličářka z Hradiště

22. března 2024  15:56

Nová techniku zdobení velikonočních vajíček se poprvé objevila před více než sto lety. Tehdy ji...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Firma Cream už plánuje bytovky na Rybníkách, chce vybudovat novou čtvrť

25. března 2024  8:56

Zlínští zastupitelé v únoru rozhodli o změně územního plánu, podle které se může východní polovina...

Zákazníci ve Zlíně vrátili za pět měsíců 14 tisíc PET lahví a plechovek

29. března 2024  10:16

Zatímco stát připravuje zákon, který by zaváděl povinný zálohový systém na PET lahve a plechovky,...

Mizera s číslem 99: Láme mi to srdce, bohužel musím Zubří vyřadit

29. března 2024  7:50

Že Murphyho zákony fungují spolehlivě, poznal i lovosický házenkář Bohdan Mizera. První série play...

Zlín porazil Litoměřice a vynutil si v semifinále první ligy sedmý zápas

28. března 2024  20:16

Zlínští hokejisté zvítězili v šestém utkání semifinále play off první ligy doma nad Litoměřicemi...

Připadá mi, že jsem v sále nejstarší, říká kapelník kultovní Mňágy a Žďorp Fiala

28. března 2024

Premium Před pár dny oslavil šedesátiny, plánuje se „dohrabat“ k dalším kulatinám a mezitím si dělá radost...

FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika
FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika

Monika Pavlíčková (35 let) je maminkou dvou dcer, sedmileté Terezy a čtyřleté Laury, a zároveň také manažerkou obchodního týmu společnosti ABF,...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...