Přestože má už 87 let, působí velmi vitálně a je zapálený pro svoji práci. František Makeš je zlínský rodák, který desítky let působil jako hlavní konzervátor švédských královských sbírek a svojí jedinečnou metodou zachraňoval stará plátna a odhaloval falza.
František MakešMalíř, restaurátor a vědec se narodil v roce 1931 ve Zlíně. Objevil biochemické metody využití enzymů při restaurování a analýzách uměleckých děl. Díky jeho metodám se podařilo odhalit mnoho padělků světových malířů. Svou prací navázal na odkaz Jaroslava Heyrovského. Od roku 1968 žije ve Švédsku, řadu let je hlavním konzervátorem švédských královských sbírek. Získal nejvyšší vyznamenání švédského krále za záchranu evropského kulturního dědictví. |
Nyní v Česku vydá publikaci, v níž popíše svůj exaktní způsob zkoumání obrazů. Využívá při něm enzymy z krillů, což jsou malí raci, kteří žijí především v mořích polárního pásma. A svoji metodu si chce nechat patentovat.
„Na jedné zahraniční přednášce mě poslouchali význační chemici. Pak to vyzkoušeli a rozpustili celý obraz. Stalo se to i ve věhlasném Louvru. Viníkem jsem ale nebyl já, byla to jejich chyba,“ líčí Makeš a naráží na fakt, že roztok enzymů se musí včas setřít, jinak způsobí nenapravitelné škody.
O jeho výsadním postavení ve světě výtvarného umění svědčí například skutečnost, že slavný Salvador Dalí po něm kdysi chtěl, aby namaloval obraz podle jeho kreseb, které mu poslal. A tak se i stalo.
„Věděl o mně celý svět. Dalí mě přímo oslovil, abych to udělal,“ vysvětlil Makeš.
Na školu jej vzali o dva roky dříve
Umělec a vědec v jedné osobě odhaloval falza Picassa či Rembrandta a o své metodě přednášel po celém světě. Dodnes ale nejraději jezdí do rodného města.
„Na Zlín jsem hrdý více než na Prahu. Je moje srdeční záležitost, mám tady rodinu. Běhával jsem tam jako dítě v lesích. Jak člověk stárne, tak má jenom vzpomínky. Ty mu nikdo nevezme,“ říká Makeš.
„Město má ale taky zajímavou historii, architekturu a hodně soch. Například Makovského Partyzán (socha na památníku osvobození v parku Komenského od Vincence Makovského) je veledílo, ale nikde se o tom nemluví,“ všiml si.
Stále si také vybavuje, jak kdysi namaloval první tři obrazy Zlína. A říká, že by se za ně nestyděl ani dnes.
„Díky nim jsem se dostal na Školu umění ve Zlíně, přestože mi bylo teprve šestnáct let a brali tam studenty až od osmnácti. A to hlavně proto, že jsme malovali akty,“ přiblížil Makeš.
S úctou vzpomíná na své profesory – Karla Hofmana, Vladimíra Hrocha či Josef Kousala – a podivuje se, že ve Zlíně nemají své stálé expozice.
„Žádný jiný švédský profesor jim v mých očích nesahal ani po kolena,“ říká Makeš, který ve skandinávské zemi získal doktorát z enzymologie a biochemie.
Policejní manévry a hodinový výslech
Ve Švédsku dokazoval pravost obrazů u soudů a čelil přitom velkým tlakům a nabídkám úplatků, aby potvrdil pravost obrazu, přestože šlo o falzum. „Byl to velký stres,“ líčí.
Slavný obraz italského renesančního malíře Guiseppa Arcimbolda restauroval František Makeš, zachránil ho před zničením a získal pro něj světovou proslulost.
A vůbec největší nápor na nervy zažil, když s pomocí enzymů krillů zachraňoval rozpadající se slavnou podobiznu Rudolfa II. s názvem Zahradník od Giuseppa Arcimbolda.
„Měl jsem obraz u sebe v laboratoři. Policisté ho hlídali ve dne v noci, aby ho nikdo neukradl. Zajímavé pak bylo, jak jsme obraz vezli na výstavu do Benátek,“ poznamenal.
Když odlétali ze Švédska, na letiště přijeli policisté s obrazem. Koupili celou první třídu v letadle, kde seděl Makeš s hlídačem a obraz byl připevněn k sedadlu. Po příletu do Německa přišli policisté se psy, odjistili obraz a podzemím šli k letadlu, kterým zamířili do Itálie.
„A když jsme tam přistáli, všichni lidé vystoupili a nikdo nepřicházel. Tak jsme vzali obraz a šli ven. V té chvíli dorazili policisté a chtěli, abych obraz rozbalil. Tvrdili, že převážím narkotika,“ vzpomíná Makeš, který pak podstoupil hodinový výslech na policii.
Potíž byla v tom, že na výstavu přivezli ještě obraz od Picassa, který „letěl“ z Berlína. Měli je tam s doprovodem dovézt oba. Pak se s nimi plavili dřevěnou loďkou přes laguny.
„Když jsme začali rozbalovat obraz Arcimbolda, byli všude fotografové a spousta lidí. Najednou se ptám, kde je Picasso. Ležel nehlídaný v loďce. Inu, Italové,“ pousmál se Makeš.
Zkoumání obrazů už se teď nevěnuje, oddal se plně vlastní malířské tvorbě, kterou však jeho vědecká činnost poznamenala. I když maluje krajiny, jsou, jak sám říká, podobné spíše enzymatickým reakcím.
„Zjistil jsem, že všechny reakce enzymů pod mikroskopem se dějí v určitém rytmu a pak jsem v jednom dokumentu viděl, že velmi podobné reakce se odehrávají ve vesmíru. Jsme součástí kosmu, jen je třeba to pochopit,“ zmínil.
