Žádný černý prapor či spontánní vzpomínka. V sobotu to vypadalo, že Slušovice, Neubuz nebo Všemina na někdejšího tvůrce „slušovického zázraku“ zapomněly a doba slávy místního agrokombinátu je po třiceti letech jen vyčpělá vzpomínka. Při vyslovení jména František Čuba je ale zřejmé, že zdání klame.
„Hodně lidí je dnes smutných. Pro obce i pro lidi udělal hodně,“ řekl den po smrti Františka Čuby hospodský ve Slušovicích.
Zní to jako fráze, ale faktem je, že Čubovo družstvo ovlivnilo život téměř každého ve Slušovicích a okolí. Narodil se 23. ledna 1936 v Březové, vesnici jen pár kilometrů za Slušovicemi. V kronice obce se o jeho otci píše jako o zakladateli místního JZD.
Čuba vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Praze, pak působil jako agronom v Březůvkách u Zlína a v roce 1963, kdy mu bylo pouhých 27 let, převzal vedení upadajícího slušovického družstva. Už tehdy byl členem komunistické strany.
Z JZD Slušovice se za jeho éry stala výkladní skříň socialistického zemědělství a podnik s miliardovým obratem, který v té době neměl obdoby. Dodnes přitom není jasné, za jakých podmínek a jaké byly jeho vztahy s komunistickými pohlaváry, protože řada důležitých dokumentů se nenávratně ztratila.
Jisté je, že získal klíčové kontakty na vysokých místech tehdejších vlád. Bez pomoci některých z nich by se jen těžko obešel. Velmi blízko měl k Lubomíru Štrougalovi, který byl v letech 1970–1988 premiérem. Od prezidenta Gustáva Husáka dostal v roce 1989 titul Hrdina socialistické práce.
Jak vznikl slušovický zázrak
Čuba se ani po letech za členství v KSČ nestyděl a tvrdil, že vždy postupoval legálně. Vzpomínal, že třikrát dostal nabídku dělat ministra zemědělství.
„Řekl jsem, že radši půjdu poklízet telata,“ uvedl v roce 2010 v obsáhlém rozhovoru pro MF DNES. Klíčová pro něj byla práce ve slušovickém družstvu, které si v řadě oblastí vybudovalo monopolní postavení na československém trhu.
Původně striktně zemědělský podnik se pod jeho vedením věnoval také výrobě počítačů, kovovýrobě nebo strojírenství. Zaměstnával sedm tisíc lidí a zisk se počítal na stovky milionů korun.
„Naší největší hnací silou bylo využití vědeckých a technických poznatků,“ popisoval Čuba, který vytvořil propracovaný systém odměňování, motivace, hledání talentů a využívání informací z celého světa.
Obchodoval se západní Evropou, jeho pracovníci dostávali několikanásobně vyšší mzdy než jinde, místní družstvo mělo vlastní banku a do Slušovic postavil čtyřproudovou silnici přezdívanou „Gorbačovka“.
Mléko před dveřmi a na dovolenou podnikovým letadlem
Malé městečko se změnilo k nepoznání. Vznikla zde dostihová dráha se závodními koňmi, fotbalový stadion, kde se hrála druhá liga, zaměstnanci létali podnikovou linkou na dovolenou a Čuba postavil rovněž vlastní rallyový tým Agroteam Slušovice, kterému pořídil závodní auto Audi Quattro.
„Místní vzpomínali, že když se ráno probudili, měli přede dveřmi mléko a rohlíky. Když stavěli dům, družstvo jim přispělo. Čuba nechal lidi vydělat peníze, opravil kostel, měli jsme tady počítače, které jinde ani neznali,“ líčí dnes jeden z obyvatel Slušovic.
Podstata Čubova úspěchu se ukázala po revoluci a rozpadu družstva. Řada jeho kolegů a podřízených si brzy založila vlastní firmy. Byli totiž zvyklí samostatně pracovat.
„Přechod ze socialismu do kapitalismu pro ně byl jednoduchý. Osvojili si tržní myšlení, kdy každé středisko, i to na nejnižší úrovni, samo dokázalo hlídat své hospodaření a ekonomiku. Proto pak lidé neměli problém podnikat,“ upozornil právník a někdejší zaměstnanec JZD Karel Nedbálek.
Když Čuba v roce 1990 rezignoval na funkci, bylo mu 54 let. Byl přesvědčený o tom, že likvidace družstva byla politická objednávka. Dál podnikal ve firmách, které vzešly z JZD, přednášel na vysokých školách a hájil se před soudem kvůli tomu, že v družstevní bance měl i jiné klienty než jen zaměstnance. Odsouzený za to nakonec nebyl.
Senátor, který do Prahy nejezdil
Byť se zdálo, že se stáhl do ústraní, čekala na něj ještě jedna důležitá role. Politická. V roce 2010 po dvaceti letech v ČSSD přestoupil do nově vzniklé Strany práv občanů (SPO) podporující jeho přítele Miloše Zemana. A přestože aktivní politiku dlouho odmítal, v roce 2012 se ocitl na kandidátce do krajských voleb.
„Tehdy se ukázalo, jak silnou má pozici a jaké o něm stále panuje povědomí. Lidé si vzpomněli, jak šla za jeho působení životní úroveň Slušovic nahoru,“ konstatoval slušovický starosta Petr Hradecký.
Voliči posunuli 76letého Čubu z posledního místa kandidátky až do vedení kraje, kde se stal radním pro zemědělství a východní trhy. Plány měl velkorysé. V nevyužívané průmyslové zóně v Holešově chtěl postavit moderní skleníky a pěstovat v nich zeleninu, založit nové JZD a propojit v něm zemědělské podniky, snil o zavedení letecké linky z Prahy do Kunovic.
Dva roky poté se dokonce stal senátorem a Zeman si ho po zvolení prezidentem vybral jako poradce přes zemědělství, od něhož v roce 2013 dostal státní vyznamenání za zásluhy.
Prosadit své nápady se ale Čubovi nepodařilo. Jeho stranický kolega Lubomír Nečas vidí příčinu v tom, že v zemědělství nemá kraj příliš kompetencí a nemůže ho tudíž příliš změnit. „Měl i řadu odpůrců a o jeho myšlenky nebyl zájem,“ doplnil Nečas.
V roce 2016 Čuba na kraji předčasně skončil ze zdravotních důvodů a v srpnu se naposledy zúčastnil schůze Senátu, kde již předtím působil spíše sporadicky, nevystupoval a nic nenavrhoval. Další rok a půl zůstal senátorem, i když do Prahy už nejezdil. Na účet mu přitom nadále chodily plný plat a náhrady, v nichž bylo také cestovné. Za dlouhodobou absenci sklidil velkou kritiku. Nakonec rezignoval na začátku minulého roku.
Rozhovor s Františkem Čubou krátce po zvolení senátorem v roce 2014:
18. října 2014 |
