náhledy
STRAKAPOUD VELKÝ. Stačí nasypat do krmítka. Když bude mít člověk štěstí, může pozorovat vzácné druhy ptáků, které jindy spatřit nelze. Letošní zimu jich do Zlínského kraje zavítalo hned několik a ornitologové radí, aby jim lidé podávali potravu až do konce března.
Autor: Adolf Goebel
DLASK TLUSTOZOBÝ. „Letošní zima je mírná a ptákům přeje. Nejsou sice existenčně závislí na tom, co jim dodá člověk, ale v případě výkyvů teplot jim můžeme velmi usnadnit život,“ zmínil místopředseda Moravského ornitologického spolku Jiří Šafránek.
Autor: Zdeněk Abrahámek
SÝKORA PARUKÁŘKA. Právě v těchto týdnech jsou nejlepší podmínky k pozorování ptáků na krmítkách.
Autor: Milan Dvorský
KRMÍTKO A STEHLÍCI. „Mrazy na konci února je naučily tato místa navštěvovat,“ vysvětlil valašskomeziříčský ornitolog Miroslav Dvorský.
Autor: Jiří Šafránek
VRABEC POLNÍ. Spatřit lze nejrůznější druhy sýkorek, brhlíky, zvonky zelené, hýly, dlasky, drozdy, červenky, vrabce a řadu dalších druhů.
Autor: Adolf Goebel
KRMÍTKO V ZIMĚ. „Zatím největší raritu jsem viděl u syna v Hovězí. Na krmítko tam přiletěl strakapoud prostřední, což je v našich končinách neobvyklý ptáček,“ řekl Dvorský.
Autor: Jiří Šafránek
KRMÍTKO V PARKU. Asi dvacet centimetrů velký ptáček s černobílými křídly i ocasem a žlutým břichem a růžovou hrudí patří u nás mezi zvláště chráněné ohrožené druhy.
Autor: Jiří Šafránek
PĚNKAVA JIKAVEC. Na Kroměřížsku zase ornitologové zmapovali pobyt pěnkavy jikavce, skandinávského druhu, který v Česku zimuje velmi nepravidelně.
Autor: Adolf Goebel
ZVONEK ZELENÝ. Podobný případ je čečetka zimní. „Létá sem na zimu ze severských států, ale jen výjimečně a v malém množství. Letos je jich hodně, často jsou k vidění právě na krmítkách,“ upřesnil Šafránek.
Autor: Adolf Goebel
KOS ČERNÝ. Ornitologové však upozorňují, že lidé při krmení dělají některé zásadní chyby. Není například vhodné dávat do krmítka zbytky potravy, zvláště pak vařené a kořeněné. Ta by mohla opeřencům způsobit vážné zdravotní problémy.
Autor: Adolf Goebel
SÝKORA MODŘINKA. „Vhodnou potravou jsou semínka slunečnice a drcené vlašské ořechy. Pokud některá semena v krmítku zůstávají bez povšimnutí a ptáci je tam nechávají, je lepší je do krmítka nedávat,“ vysvětlil Šafránek.
Autor: Adolf Goebel
ČERVENKA OBECNÁ. Nic nepokazí ani kupované krmné směsi či koule z hovězího loje.
Autor: Adolf Goebel
STEHLÍK OBECNÝ. Pokud ještě přijdou mrazy, odborníci doporučují dávat potravu také vodním ptákům – především kachnám a labutím.
Autor: Adolf Goebel
DROZD KVÍČALA. I mezi těmito druhy se dají spatřit rarity. Například na zlínské Dřevnici lze vidět velmi plaché kachny čírky obecné nebo morčáky velké.
Autor: Zdeněk Abrahámek
KRMÍTKO NA ZAHRADĚ. Na rybník v Chropyni se zase vrátil pár labutí zpěvných, které jako vůbec první v Česku vyvedly mladé.
Autor: Jiří Šafránek
BRHLÍK LESNÍ. „Z mláďat nakonec přežilo jen jedno, které zůstalo v jižním Polsku. Dá se ale čekat, že rodiče v Chropyni letos opět zahnízdí. Pro ornitology je to mimořádně zajímavý příběh,“ dodal Šafránek.
Autor: Adolf Goebel
SÝKORA BABKA. U krmítka lze potkat i tuto raritu. Vyskytuje se na rozsáhlém území Evropy a Asie. Její areál rozšíření sahá od severního Španělska a Pyrenejí severně po jihovýchodní Skotsko a východně až po severní Japonsko a severní a západní Čínu s širokou mezerou v západní Asii. Je zpravidla stálá, ptáci ze severní Evropy však na zimu migrují na krátké vzdálenosti.
Autor: Adolf Goebel
SÝKORA KOŇADRA. Jedná se o největší a nejrozšířenější ze všech evropských druhů sýkor. Původně dávala přednost listnatým lesům, ale dnes žije také v parcích a zahradách a velmi dobře se naučila využívat blízkosti lidí ve svůj prospěch. Koňadra je poměrně výrazně zbarvená. Má žluté břicho s podélným černým pruhem, černou čepičku a černě lemované bílé líce. V létě se živí hmyzem, ale v zimě musí přejít na semena s vysokým obsahem tuku, která často nachází na krmítkách a je ochotna si pro ně přiletět až na lidskou ruku.
Autor: Adolf Goebel
SÝKORA UHELNÍČEK. Malý druh sýkory s velkou černou hlavou, bílými lícemi a velkou bílou skvrnou v týlu, díky které ji lze odlišit od všech ostatních evropských sýkor.
Autor: Adolf Goebel
VRABEC DOMÁCÍ. nejrozšířenější žijící pták na světě,[2][3] vyskytující se na velkém území Eurasie a uměle vysazený v Americe, subsaharské Africe, Austrálii a na Novém Zélandu. Pochází pravděpodobně z Malé Asie nebo Arabského poloostrova a do Evropy se dostal již před tisíci lety
Autor: Adolf Goebel
ČÍŽEK LESNÍ. Hnízdí na rozsáhlém území Evropy (zejména pak v její střední a severní části) a izolovaně též na území východní Asie. Asijští ptáci zimují zejména v Japonsku a Číně, evropští pak ve střední, jižní a západní Evropě a severní Africe.
Autor: Adolf Goebel
Strakapoud velký – datlův blízký příbuzný
Autor: Adolf Goebel