Zpěvák a kapelník Zdeněk Hrachový s kapelou Fleret na jednom z ročníků festivalu Masters od Rock ve Vizovicích. | foto: Dalibor Glück, MAFRA

Fleret slaví třicetiny. S lidmi musíme žít a pít slivovici, ví kapelník

  • 2
Kapela Fleret koncertuje už třicet let. Za tu dobu vydala šestnáct desek a odehrála přes tři tisíce koncertů. Jako poslední zbyl z původní sestavy kapelník a zpěvák Zdeněk Hrachový. Kulaté jubileum si kapela připomene vydáním nové knížky a CD.

Chystaná deska už nese i jméno - Umělci na šňůře. "Písničky na něm vybírali naši fanoušci, hlasování na webu bylo možné dlouhé dva roky," řekl Hrachový.

Překvapil vás výběr oblíbených skladeb vašich příznivců?
Několik písniček určitě ano, třeba Anděl nebo Umělci na šňůře, podle níž je celá výběrovka pojmenována. Je to taková "slátanina", která vznikala během turné na konci 80. let po částech, skládali jsme ji po hospůdkách. Nakonec měla až čtyřicet slok a fanoušci i jiní muzikanti se tehdy zdravili: Hola hej, umělci na šňůře! Deska se nám povedla, má 23 písniček a 77 minut muziky.

Skupina Fleret

Původ skupiny sahá do roku 1982, kdy Zdeněk Hrachový, Petr Chrastina a Simona Králová založili trio Šperhák. V dalším roce vystupovala kapela pod názvem Šperk ve složení Hrachový, Šedivý, Chrastina a Husár. V květnu 1984 kapela naposledy mění název, jméno Fleret jí vydrželo až dodnes.

Se skupinou tehdy spolupracoval Vlasta Redl. První desku vydali v roce 1989 pod názvem Sbohem galánečko, jsou na ní čtyři písničky. Současný Fleret hraje ve složení Zdeněk Hrachový (kapelník, zakládající člen, kytara, zpěv), Stanislav Bartošík (housle), Vítek Rokyta (kytara, zpěv), David Filák (bicí, zpěv) a Marek Abrahám (baskytara, zpěv).

Vznikla i nová knížka o historii Fleretu. Kdy si ji fanoušci budou moci koupit?
Určitě v sobotu 20. července v Zádveřicích, kde pořádáme náš festival. Napsal ji Jakub Malovaný, mladý spisovatel a inspicient zlínského divadla. Jezdívá s kapelou půl roku nebo rok a pak o ní napíše knížku. Po Třech sestrách a Danielu Landovi teď píše o nás.

Jak jste zvládl dát dohromady vzpomínky za celých třicet let?
Dodnes si píšu deník, což se při psaní knížky hodilo. Naše manažerka Silvia Majerčáková vyhrabala z fotoarchivů tuny fotek, mnohdy jsem sám zíral, kde všude jsme hráli. Za ty roky to člověk zapomíná (směje se). Knížku vydáváme přes nakladatelství Lípa Vizovice, její cena bude lidová, do 300 korun. Fanoušci ji seženou na našem webu nebo si ji mohou koupit na koncertech.

Vybavíte si ještě, kolik živých vystoupení s Fleretem máte za sebou? A na které vzpomínáte nejraději?
Přesně to nevím, ale takových 100 až 110 za rok určitě odehrajeme. Kdysi jsme s Jarmilkou Šulákovou dělali i 150, ale to už byl extrém. Přes tři tisíce už jich bude. Těch výborných bylo moc, vybaví se mi například koncert s Jethro Tull v roce 1997 na zimním stadionu ve Zlíně. Jejich zpěvák Ian Anderson měl potíže s hlasem a nám se vystoupení neuvěřitelně povedlo. Po koncertě mi spousta fanoušků i kolegů hudebníků říkala, že jsme se jim líbili víc. Skvělé byly koncerty v zahraničí, kde nás brali jako world music, a třeba v Polsku jsme hráli na festivalu pro 60 tisíc lidí.

Hodně vyhlášená jsou vaše vystoupení na Masters of Rock ve Vizovicích, kde jste i letos otevřeli celý festival.
Vždycky si připadám, jako bych hrál doma (směje se). Rodiče mají kousek nad areálem dům a tatínek si vždycky sedl na zahradu, uvařil kafe a poslouchal, jak nám to hraje.

Masters mám hrozně rád, pro tyhle "černokněžníky", jak se metalovým fanouškům ve Vizovicích říká kvůli černým tričkům, mám slabost. Je to pro mě nejinteligentnější a nejvnímavější publikum. Je mezi nimi spousta aktivních muzikantů a cítím z nich, jak moc mají rádi hudbu (fotky z festivalu si můžete prohlédnout zde). Když jsme hráli na Masters poprvé, měl jsem trochu obavu, ale kontakt jsme navázali hned při první písničce.

Fleret & Jarmila Šuláková na festivalu Colours of Ostrava v roce 2009

Hodně lidí mi říkalo, že je mrzelo, že nemohla přijet Jarmila Šuláková, která od rockerů pokaždé sklízí obrovské ovace.
Jarmilka byla bohužel v nemocnici. Měla menší zdravotní potíže v souvislosti s teplým počasím. Je pravda, že na Masters of Rock ji fanoušci milují. Když vyšlo DVD z roku 2009 a byl tam náš společný koncert, Jirka Daron (ředitel festivalu) mi popisoval, jak pozitivní reakce měl od zahraničních metalových kapel. Tak vitální osmdesátiletou zpěvačku ještě neviděli (směje se).

Jak vůbec vznikla spolupráce Fleretu a Šulákové?
První desku jsme spolu dělali v roce 1995, byla zlatá a beznadějně se vyprodala. Přitom jsme se potkali úplnou náhodou, viděl jsem ji na koncertě v Jasenné. Nejdřív s námi zpívat nechtěla, ale když si poslechla naše LP Tož vitajte, ogaři, změnila názor. Pak mi řekla, že se jí líbilo, že taky zpíváme valašsky. První společná zkouška byla v době burčákové sezony. Vypili jsme několik litrů, Jarmilka všechno nazpívala napoprvé a pak už to jelo.

Kdybyste měl vybrat největší hit, který jste za třicet let existence natočili, byla by to píseň Zafúkané?
Asi ano, pomohla nám dostat se do médií a stali jsme se známými. Ještě předtím jsme natočili song Kurnikšopatožtone, který taky uspěl, ale i Zafúkané se chytlo hned. Když jsem dostal výpis z OSA, stálo na něm, že jen ve Snídani s Novou ho jeden rok hráli 90krát. V té době jsme si poprvé uvědomili, že se můžeme hudbou živit. Napsali jsme ji s Liborem Myslivečkem, oba jsme valašští srdcaři a text písně a klip tomu odpovídají.

Lanařily vás tehdy nahrávací společnosti z Prahy?
Chtěl s námi udělat desku Petr Hannig, ale požadoval, abychom texty přezpívali do češtiny a přidali klávesy. Jenže my se zatvrdili a odmítli. Zpětně jsem rád, nebyl by to náš styl. Aby nám lidé naši muziku věřili, musíme žít mezi nimi na Valašsku, popíjet s nimi slivovici a jíst uzené maso.

Členové Fleretu se stali v 90. letech autory hymny pro hokejové kluby ze Zlína a Vsetína. Jak k tomu došlo?
Pro zlínský klub jsem hymnu nedělal, u toho byli Staňa Bartošík s Pavlem Husárem. Se Vsetínem jsem se zúčastnil natáčení, které bylo hodně vtipné. S hokejisty jsme se znali, chodili na pivo do hospůdky U Kovárny, která patří Horstu Valáškovi, jejich tehdejšímu trenérovi. Dojeli k nám nazpívat refrény, ale byli trochu stydliví. Pak jsme vytáhli dva půllitry meruňkovice, vypily se a Vlach, Stavjaňa, Čechmánek, Dopita a další hokejové hvězdy najednou zpívaly jak o závod (směje se).