Archiv H+Z odhalí díky přesunu do Otrokovic nové cestovatelské poklady

Rozsáhlá sbírka předmětů, písemností, fotografií i filmů z dobrodružných cest Miroslava Zikmunda a Jiřího Hanzelky je opět o něco přístupnější. Muzeum jihovýchodní Moravy otevřelo v Otrokovicích novou expozici. Po dvaceti letech se sem přestěhoval i vzácný cestovatelský depozitář.

Čelist divokého prasete z Kilimandžára, malý model slavné tatry, polní lůžko s moskytiérou, opasek z Ekvádoru nebo psací stůl Jiřího Hanzelky.

Unikátní kousky, které z různých koutů světa přivezli nebo používali cestovatelé Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund, Eduard Ingriš, Stanislav Škulina či Jan Havlas, jsou k vidění v nové expozici v Otrokovicích. Stálé výstavě v Baťově institutu se sice velikostně nevyrovná, ale odkrývá další zlomek z bohatých cestovatelských sbírek, jež jsou zcela jedinečné.

„Mohla by to být i upoutávka na expozici ve Zlíně. Když do Otrokovic někdo přijde na přednášku a prohlédne si výstavu, možná ho to naláká,“ věří Magdalena Preiningerová, která má v Muzeu jihovýchodní Moravy na starosti Archiv Hanzelky a Zikmunda.

Otrokovická výstava bude otevřená při besedách a badatelských hodinách.

Expozici využije i střední škola

Sbírkový fond, který cestovatelé před dvaceti lety muzeu darovali, tvoří na 5 000 kusů trojrozměrných předmětů, 300 metrů písemností, 160 tisíc negativů a diapozitivů a více než 350 filmů. Velkou část má stále v domácím archivu Miroslav Zikmund.

„Dokumenty jsou tím nejcennějším materiálem, který jsme z cest přivezli. Jsem šťastný, že se písemnosti podařilo dostat sem,“ podotkl.

Další část z cestovatelského fondu se muzeum rozhodlo ukázat hlavně kvůli přesunu sbírek. Po dvaceti letech je přestěhovali z nevyhovující budovy ve zlínské části Lhotka.

„Kůže mravenečníka? Ne, nejcennější jsou dokumenty“

Obdivoval vystavené předměty, model tatry či hudební nástroje z Afriky. Asi největší nadšení ale jevil v místnosti, která bude běžným návštěvníkům v Otrokovicích nepřístupná a kde vzniká depozitář se spoustou krabic plných písemných dokumentů a zpráv z cest.
„Jsem šťastný, že se všechny písemnosti podařilo dostat sem. Lhotka už byla na prasknutí,“ poznamenal sedmadevadesátiletý Miroslav Zikmund.

Pro písemné záznamy je otázka skladování podstatná, že?
Určitě ano. Papír je ze všech těch předmětů nejchoulostivější. To, že jsme z různých koutů světa přivezli kůže mravenečníka nebo krokodýlů, není tak důležité, to se dá sehnat. Ale dokumenty jsou tím nejcennějším. Například teď jsem dokončil třetí korekturu nové knihy, která se bude jmenovat Zikmund a Hanzelka, a při té příležitosti jsem objevil věci, o nichž jsem neměl tušení.

O jaké se jedná?
Byly z části archivu Jiřího Hanzelky, kde se našly kresbičky osmiletého Juraje, který tehdy chodil do školy v Bratislavě. Tam jeho tatínek pracoval jako řidič. Když to teď čtu, nevycházím z údivu, neměl jsem o tom devadesát let ani tušení.

Kniha bude vzpomínková?
Píše ji František Emmert. Podobnou už psal například o Václavu Havlovi nebo událostech v roce 1989. Jde o velkoformátovou knihu o třech stech stránkách se spoustou fotografií. I takových, jež ještě nikdy nebyly zveřejněny.

Archiv H+Z je obrovský. Máte ještě přehled, jaký dokument nebo fotografii kde najít?
To je otázka identifikace a pečlivého soupisu, protože jinak by to byla hromada písemností, ve kterých by se nikdo nevyznal. Loni jsme to počítali a zjistili jsme, že jsem napsal asi tisíc rukopisných stránek. Zavedl jsem celý systém, kde je uvedeno evidenční číslo, místo uložení, počet stránek a mé osobní komentáře. Takže když přijde badatel, může se orientovat i podle připomínek, které v písemnostech nejsou.

Vracíte se do archivu i dnes?
Pořád. Doma mám kolem sebe spoustu neidentifikovaných písemností, to je nekončící práce.

Najde se ve sbírkách předmět, který vás ještě překvapí?
Ano. Vždy pak zajásám, ale na druhou stranu mi to sebere čas, protože tomu musím dát archivní komentář. Nerad objevuju nové věci. Ale pochopitelně jen ty archivní.

Nový depozitář vznikl v areálu otrokovické střední průmyslové školy. Muzeum obsadilo přízemí a první patro, jež škola nepotřebovala. Vnitřní klima je tam podle odborníků mnohem lepší než ve Lhotce.

Díky přestěhování navíc končí i věčné převážení dokumentů a písemností do Zlína. V Otrokovicích totiž vznikla také badatelna a zájemci tak mají materiály hned k dispozici.

„Dosud museli čekat, než je převezeme ze Lhotky, a dokumenty tím samozřejmě také trpěly,“ upozornil ředitel muzea Pavel Hrubec.

Kromě badatelů sem mohou zamířit i fanoušci cestování. Do konce roku se chystají minimálně tři podvečerní přednášky a v plánu jsou filmové projekce.

Expozici chce využívat také škola, a to nejen pro své studenty.

„Máme tady experimentárium, do kterého loni přišlo na dvanáct tisíc žáků okolních základních škol, a cestovatelská expozice bude dalším lákadlem,“ poukázal ředitel Libor Basel.

Depozitář kraj nedokončil

V budoucnu by cestovatelský fond mohl najít ještě lepší zázemí. V Otrokovicích totiž Zlínský kraj nechal před čtyřmi lety postavit nový depozitář za více než 30 milionů korun. A jeho součástí měl být krček spojující starou a novou část budovy. Dodnes ale postaven není.

Právě v něm měly být umístěny sbírky cestovatelů a plánovala se také menší výstavní síň. Z investičních plánů Zlínského kraje ale dostavba vypadla.

„Byly jiné priority. Například teď je podstatné odvlhčení hradu Malenovice,“ sdělil krajský radní za kulturu Ladislav Kryštof.

Podle něj se ale se stavbou krčku v budoucnu stále počítá. „Kdyby se našly peníze, bylo by to samozřejmě ideální řešení,“ dodal Hrubec.