Byl to silný první dojem! Když mu sňali pásku přes oči, poznal, že se ocitl v malinké místnosti. Jen patrové postele, stoly s počítačem a kolegové čtoucí protokoly. Do toho nepřetržité pípání radaru.
S vědomím, že tu stráví více než 100 hodin času, bylo sedmnáctiletému studentu uherskohradišťského gymnázia Oto Ulrichovi poněkud úzko.
Na konci simulovaného letu na Mars, který se uskutečnil v prostorách vyškovské hvězdárny, byl ale natolik nadšený, že se mu nechtělo ani domů.
K účasti v unikátním projektu Expedice Mars jej inspiroval nedávný absolvent stejného gymnázia Jakub Zemek, který aktuálně studuje vesmírné inženýrství.
„Pan ředitel mi o něm v novinách ukázal článek a ptal se mě, jestli se nechci do projektu přihlásit. Hned mě to zaujalo,“ líčí student, který vyniká ve fyzice a kosmonautika jej už dlouho zajímá.
Aby se dostal mezi pětici vyvolených, musel absolvovat několik výběrových kol soutěže. Organizátoři testovali jeho odborné znalosti, ale sledovali například i to, jak komunikuje s ostatními nebo jak funguje pod tlakem.
V pětičlenném týmu, který se na vesmírnou misi vydal, zastával roli fyzika.
„Podílel jsem se na pozorování a kontrolování objektů na obloze, řešil různé úlohy, dělal experimenty,“ poznamenal Ulrich. „Pracoval jsem na příkladech úplně jiné úrovně, než znám ze školy, ale právě ta náročnost mě na tom bavila.“
Posádka měla k dispozici prostory o velikosti 25 m² se základním vybavením. Během simulovaného letu byla v kontaktu pouze s komunikačním střediskem, které představovali organizátoři. A reagovat musela i na nenadálé situace, jako byl třeba výpadek vody či elektřiny.
„Jednou nás ve tři ráno vzbudil poplach. Všichni jsme museli do koupelny, která představovala dekontaminační místnost. Jeden se pak oblékl do skafandru a musel jít zničit biologickou nákazu, která se vyskytla na palubě lodi,“ popisuje student. „Pro mě to byl těžký moment, protože jsem do noci počítal příklady a šel spát jen chvíli před poplachem.“
Záměr pořadatelů byl jasný. Chtěli vyvést účastníky z jejich „komfortní“ zóny.
„Člověka ani nenapadlo, že by odtud mohl utéct, spíš jsme to vnímali opravdu tak, že jsme uprostřed vesmíru,“ přiznal mladík. „Občas někdo žertem vyhrožoval, že vyskočí z lodi, ale žádná velká krize nenastala.“
Vrcholem mise bylo, když část posádky vystoupila na Marsu a sbírala vzorky pomocí speciálního vozítka, které si zkonstruovali.
„Obecně ale šlo o to, jak bude člověk vstřebávat složité podmínky, kterým je vystaven dlouhodoběji,“ zdůraznil Ulrich. „Pro nás to byly čtyři dny, ale skutečná cesta na Mars by mohla trvat půl roku.“
Podívejte se na reportáž z projektu v roce 2016 (více zde):
22. března 2016 |
