Holcman se s Pavlištíkem znal přes třicet let a nápad sepsat jeho životopis dostal už dříve. Přítele považoval za mimořádnou osobnost, která přesahuje rámec regionu.
„Tuto knihu jsem psal od roku 1996, kdy jsem si začal dělat první poznámky. S Karlem jsme byli tehdy v téměř každodenním kontaktu,“ přiblížil Holcman, který je autorem několika knih prozaických i s etnografickým zaměřením především na Jízdu králů.
„Zaujal mě ale už v roce 1979, kdy jsem uviděl na jevišti zlínské Malé scény chlapa, který o folkloru hodně ví, umí ho vzít do ruky, podívat se na něho a nepokřivit ho,“ doplnil Holcman.
O své knize říká, že se snažil o to, aby byla především pravdivá. Jeho zdrojem byl nejen samotný Pavlištík, dokud ještě žil, ale také zlínské krajské muzeum, kde etnograf dlouhá léta pracoval, a jeho rodina a přátelé, například cestovatel Miroslav Zikmund.
„Všechno jsem si ověřoval,“ přiznal Holcman. „Ale zároveň jsem knihu psal čtyřmi různými žánry, aby byla jako celek román. Román o životě chlapa, který nešel do kolen, ale dokázal se postavit nespravedlnosti,“ přiblížil.
Až naturalistický popis normalizačního údělu
Kniha, v níž je i řada fotografií, zahrnuje Pavlištíkův život od jeho narození v roce 1931 v Uherském Brodě přes působení v Armádním uměleckém souboru, studium etnografie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, nástup do zlínského muzea a další životní etapy.
Mezi klíčové patří ta, kterou Holcman v knize popsal v kapitole Bloudění. Začíná 21. srpnem 1968 okupací Československa vojsky Varšavské smlouvy. Nedlouho poté přišel Pavlištík o práci, protože podepsal Dva tisíce slov. Za normalizace pracoval jako čistič kanalizačních stok či betonář, což Holcman popisuje velmi reálně až naturalisticky.
Do muzea se Pavlištík vrátil v roce 1990, období pádu komunistů popisuje kapitola Kronika hledání.
„V roce 2016 jsem Karlovi poslal jakousi první verzi této knížky. Řekl mi ale, že nechce, aby vyšla, že jde o jeho osobní věci a ostatní lidi to nebude zajímat,“ nastínil Holcman.
„Pak mě průběžně oťukával, ať napíšu třeba esej nebo něco odborného, co se bude zabývat jen jeho činností. Ale to se v Karlově případě nedá napsat bez emocí,“ doplnil autor knihy.
V prosinci loňského roku ho rodina Pavlištíkova požádala, aby knížku dokončil. Vyšla v nákladu více než tisíc kusů, přičemž téměř celý náklad už je rozebraný: objednali si ho symbolicky především lidé ze souborů a obcí, kde Pavlištík působil.
