Velká emigrace z východu a severu Moravy do Spojených států amerických začala před 150 lety.
„Lidi táhla za oceán hlavně chudoba. Panovala tady strašná bída, průmysl se teprve začínal pomalu rozvíjet,“ řekl ředitel vsetínského okresního archivu Tomáš Baletka.
Cílem byl především Texas. Dodnes jsou v jeho mapách k nalezení jména osad a měst jako Vsetin, Hostyn, Roznov nebo Frenstat, kterým příchozí dávali jména po známých místech ve své rodné vlasti. Rozdíl je jen v chybějící diakritice.
Na Valašsku nezůstala snad jediná obec, ze které by někdo do Ameriky neodešel. Často to byly celé rodiny. Vystěhovalectví nejvíce postihlo vsi Ústí, Janová, Hovězí, Halenkov, Nový Hrozenkov, Jablůnka, Ratiboř, Hošťálková a Růžďka.
Jen z Nového Hrozenkova se v letech 1855 až 1881 vystěhovalo přes tisíc osob, Francovu Lhotu zase před první světovou válkou opustilo 336 lidí.
Černoši se tady mají lépe než chudobný lid u nás, lákal pastor
Postupně se zformovala tři vystěhovalecká centra, z jejichž okolí odcházeli lidé nejčastěji. Šlo o Vsetín, Frenštát a trochu překvapivě také Zádveřice. Tam už od 18. století sídlila reformační farnost, pod kterou spadalo mnoho okolních obcí včetně Zlína.
Kromě náboženské nesvobody přispěl k výrazné vlně vystěhovalectví také obrovský požár, který Zádveřice zachvátil v roce 1856. Za oběť mu padla většina místních chalup, fara i kostel.
„V obci zbylo jen několik obydlí, hlavně u řeky. Požár mnoho místních vyburcoval k tomu, aby postupně začali odcházet do Ameriky. Nebyla téměř chalupa, odkud by se někdo nevystěhoval,“ popsal Miloš Vavrečka, farář sboru Českobratrské církve evangelické v Zádveřicích-Rakové.
A proč právě Texas? Podle historiků za to mohou dopisy pastora Josefa Arnošta Bergmanna, který je často nazýván otcem českých vystěhovalců. Zážitky z jeho prvních měsíců za mořem otiskly v roce 1851 Moravské noviny.
„Místní obyvatelstvo musely především zaujmout jeho výzvy k vystěhování přes německý přístav Brémy a popisy života v Texasu,“ uvedl v knize Za to spasitelské moře rožnovský historik Lukáš Perutka.
„Potomci jsou nadšení, dělají si i rodokmeny“Zajímavý pohled na historii vystěhovalectví z místní farnosti nabízí stálá výstava ve sborovém domě v Zádveřicích-Rakové. Ve druhé polovině 19. století zamířilo z obce do Texasu na 500 lidí, další stovky odešly z okolních obcí. Expozice nabízí kopie dobových fotografií vystěhovalců, historických listin nebo článků z krajanských časopisů. Za vznikem výstavy stál Jan Mikeska, jehož předkové do USA odešli. Na její přípravě pracoval dlouhých třicet let. „Dokumenty a informace související s vystěhovalectvím ze Zádveřicka mi pomáhali shromažďovat přátelé z Česka i krajané z Texasu,“ popsal Mikeska. Návštěvníci se seznámí s osudy iniciátorů vystěhovalectví, kterými byli především evangeličtí faráři. Následuje výčet prvních emigrantů a představení stěžejních příčin, které lidi k odchodu do zámoří přesvědčily. Nechybí popis cesty do Ameriky a náhled do života přistěhovalců v Texasu od 50. let předminulého století až prakticky po současnost. Potomci někdejších vystěhovalců se do Zádveřic dodnes vracejí a zajímají se o své kořeny. „Skupinky Američanů přijíždějí většinou v létě, někdy i s průvodci. Jsou to často vnuci a pravnuci lidí, kteří tady kdysi žili. Neskrývají nadšení, když vidí místa, o nichž často slyšeli od svých předchůdců. Někteří z nich si nechávají dělat i rodokmeny,“ přiblížil farář Miloš Vavrečka. Výstava je přístupná po domluvě. Stačí zavolat na faru a domluvit si termín návštěvy. |
Bergmann upozorňoval třeba na životní úroveň jižanských otroků. „Černoši žijí v mnohém ohledu lépe nežli chudobný lid u nás. Dostávají denně dvakráte kávu, maso a chléb třikráte, k tomu dobrého mléka, co jen chtějí,“ líčil.
Většina vystěhovalců odcházela zejména zpočátku ilegálně
Výraznou roli sehrál také někdejší evangelický farář ze Zádveřic Josef Opočenský. Ten do Ameriky odplul v roce 1859 a o čtyři roky později založil ve Wesley (původně Veselí) první evangelický sbor v Texasu.
„Získal do něj osadníky roztroušené v širokém okolí. Základy tohoto sboru tvořily rodiny Mikesků, Pšenčíků, Skřivánků a Šebestů pocházející ze zádveřické farnosti,“ podotkl Vavrečka.
První osadníci, kteří na jihu USA zakotvili, začali ve svých psaních lákat k přesunu příbuzné a známé. „Dopisy líčily život v Texasu v růžových barvách a lidé tomuto svodu často podlehli,“ dodal Baletka.
Klíčová byla vidina lepšího života s dostatkem půdy a hospodářských zvířat.
„Když se někdo chtěl vystěhovat, musel mít doporučení od starosty o bezúhonnosti a bezproblémovém plnění všech povinností. Žadatel navíc musel složit poměrně vysokou kauci, na kterou si musel našetřit, a prodat veškerý majetek. Teprve pak dostal povolení,“ nastínil předseda Matice radhošťské Drahomír Strnadel, který se tématu valašské emigrace věnuje.
Kauce sloužila k tomu, aby si emigranti mohli koupit lístek na zaoceánské lodi. Podle toho byla propočítána i její výše. „Podstatná část vystěhovalců ale odcházela zejména zpočátku ilegálně, bez vědomí úřadů,“ upozornil Baletka.
Kromě už zmíněných Brém vyplouvali Valaši do nové vlasti také z Hamburku. Namačkaní v malých kajutách pluli po moři dva měsíce.
„Výraznou roli při přemlouvání lidí k vystěhování měli agenti plavebních společností. Pochopitelně z toho měli zisk,“ naznačil Baletka.
Valaši museli narukovat do konfederační armády
V Texasu si noví osadníci pronajímali půdu, případně si za zbylé peníze kupovali vlastní pozemky, na kterých hospodařili. Často v úplné pustině, kilometry od nejbližších obydlí. Začátky neměli lehké, navíc někteří z nich museli dokonce narukovat do konfederační armády ve válce Severu proti Jihu.
S nedostatkem peněz se po přistání v roce 1870 potýkala i rodina Mikuláše Divína z Rožnova. „Bylo nám vesměs děkovati dobrotě tamních lidí, vesměs Amerikánů, že nám bylo dáno na úvěr do příští úrody, která byla výtečná na všem. Sklidili jsme po 16 akrech bavlny, 11 žoků, takže po zaplacení všech dluhů zbyla nám nějaká částka na hotovosti, prvý to peníz po šestiletém namáhání,“ vzpomínal později.
Krajané brzy začali vydávat vlastní noviny a zakládat spolky či školy. „V jejich osadách se úřadovalo česky, česky se psalo i do matrik,“ konstatoval Strnadel.
Až do první světové války udržovali přistěhovalci kontakt s domovem, vztahy se rozvíjely i za první republiky. Pak je ale pozastavil protektorát a pozdější nástup komunistů k moci. Dnes už je situace lepší.
„Potomci vystěhovalců k nám jezdí pravidelně. Chtějí vidět místa, odkud přišli jejich předkové, a jdou se podívat do kostela, kde byli jejich předchůdci pokřtěni, protože v Texasu se stále drží zbožnost, která u nás kdysi také byla,“ popsal Strnadel.
Dnes asi 750 tisíc obyvatel Texasu uvádí, že má český původ, z toho až 80 procent pochází z Moravy.
