Voda na Zlínsku sice už není téměř nejdražší v zemi jako před několika lety, přesto stále stojí nejvíc ve Zlínském kraji. Lidé tady za kubík zaplatí 86,70 koruny.
Podle některých hlasů za to může provozní model fungování Vodovodů a kanalizací Zlín (VaK Zlín), kdy tento podnik zčásti vlastní, provozuje a čerpá z něho značné zisky Moravská vodárenská, jež je součástí koncernu Veolia.
Jeden z odpůrců tohoto modelu Pavel Sekula vypracoval ekonomickou analýzu týkající se toho, zda by města a obce na Zlínsku mohla opět sama provozovat vodárny a za jakých podmínek. Vyšlo mu, že ano, a voda by dokonce byla – pokud by k tomu existovala vůle – o 10 korun levnější než dnes.
„Jestliže okolní vodárny v kraji, v nichž nepůsobí Veolia, jsou při nižším vodném a stočném schopné samostatného provozu a dokážou investovat do obnovy a rozvoje infrastruktury, mělo by to jít také ve VaKu Zlín,“ je přesvědčený Sekula, který se v této problematice dlouhodobě angažuje a je zakládajícím členem sdružení Aliance pro vodu.
Bez koncernu fungují například vodárny ve Vsetíně, Hodoníně, Přerově, Kroměříži či na Uherskohradišťsku. Cena vody tam nepřekročila hranici 80 korun.
Vedení VaKu si nechalo zpracovat analýzu na Sekulovu teorii – a ta tvrdí opak. Podle nich se opírá o „mylné ekonomické předpoklady“.
„Zajištění provozování vlastními silami VaK Zlín by znamenalo zvýšení ceny vodného a stočného o téměř 10 korun či významné omezení investic do infrastruktury,“ míní Pavel Válek z poradenské společnosti Grant Thornton, která pro VaK Zlín vypracovala zmíněnou „protianalýzu“.
Vodárny kvůli provoznímu modelu nemohou čerpat dotace
Celý spor souvisí také s tím, že Vrchní soud v Olomouci před koncem loňského roku rozhodl o neplatnosti valné hromady VaKu Zlín z roku 2004, na níž se schvaloval prodej části vodáren Moravské vodárenské (více zde).
Na to pak navazovala smlouva o provozování, o níž nyní rozhoduje okresní soud (více zde). A podle kritiků současného stavu nastal čas pro návrat podniku do rukou měst a obcí, jež jsou současně jeho akcionáři. Některé jsou pro (Otrokovice, Želechovice, Fryšták), jiné však váhají (především Zlín, který je největším akcionářem).
Sekula odhaduje, že by převod podniku stál asi 125 milionů korun. Za 80 milionů byly vodárny prodány v roce 2004 a 45 milionů by se podle něho muselo investovat do nových programů a dalších věcí.
„Pod VaK by přešli lidé i technika, provozování by tak zůstalo prakticky stejné,“ líčí Sekula.
„Když se obě strany budou chtít na převodu dohodnout, tak to bude jednoduché. Pokud ne, tak to bude složitější. VaK pak musí být aktivní a zažalovat Veolii, protože on s ní uzavíral smlouvy,“ doplnil Sekula.
Proč by podle něj voda mohla zlevnit? Zjednodušeně řečeno: velké zisky by už neodcházely do zahraničí, ale zůstaly v podniku, který by tak měl peníze na investice.
Vodárny totiž dnes nemohou čerpat evropské ani státní dotace na čističky a potrubí. Důvodem je právě současný model fungování. Ušetřit by se dalo i na spolupráci s okolními vodárnami – například při opravách potrubí, nákupu materiálu či zřízení jednotného telefonního centra.
Čeká se na další soud
Analytik VaKu však spočítal, že převod podniku by vyšel na 500 milionů korun.
„Při nutnosti takové jednorázové investice není možné snižovat cenu vodného a stočného a zároveň udržet rozvoj vodárenské infrastruktury na dostatečné úrovni,“ argumentuje Válek.
VaK navíc plánuje v příštích letech do obnovy a rozvoje vodovodů a kanalizací vložit až 100 milionů korun ročně.
„Realizace plánu pana Sekuly by tyto investice snížila o polovinu,“ sdělil předseda představenstva VaK Zlín Svatopluk Březík.
Moravská vodárenská odmítá podnik předat s tím, že smlouvy o prodeji a pronájmu považuje za platné, dokud o nich nerozhodne v probíhajícím soudním řízení zlínský okresní soud.
„Případné snížení ceny o deset korun by nutně znamenalo pokles některých výdajů. Ty provozní již snižovat nelze, muselo by tedy dojít na omezování výdajů na investice, údržbu a obnovu infrastruktury,“ tvrdí ředitel Moravské vodárenské Martin Bernard.
Také on upozorňuje, že převod podniku by stál kolem půl miliardy korun. Už kvůli tomu, že Moravská vodárenská má předplacené nájemné a do oprav infrastruktury investovala desítky milionů korun.
Půl miliardy pro Veolii by byl tunel na druhou, říká starosta
Ze Sekulovy strany však zní slova o možném neoprávněném majetkovém prospěchu Moravské vodárenské ze třináctiletého provozování vodáren ve výši několika set milionů korun. I proto kalkuluje „jen“ se 125 miliony.
Oponentní posudek považuje za účelový, podle něho ukazuje, že VaK se chová tak, jak chce Moravská vodárenská.
Stejný názor má starosta Želechovic Michal Špendlík, který také usiluje o návrat vodáren městům a obcím.
„Má to dobře spočítané. To, co tvrdí, je reálné,“ řekl na adresu Sekulovy teorie. „Moravská vodárenská by měla podnik vydat tak či tak, protože podle soudu byl jeho převod neplatný. To, že by za něho dostala půl miliardy korun, by byl tunel na druhou,“ domnívá se Špendlík.
Adámek: Sekulovy argumenty jsou zavádějící či nepravdivé
Opačný názor má primátor Zlína Miroslav Adámek, který vychází z další analýzy, kterou si město nechalo zpracovat v reakci na Sekulovu.
„Argumenty pana Sekuly jsou často zavádějící či zcela nepravdivé, případně v praxi nevyužitelné, přičemž se lze jen dohadovat, zda to vyplývá z jeho nedostatečných znalostí nebo zda argumentuje účelově,“ uvedl Adámek.
V analýze, kterou pro radnici zpracovala firmy EY, se píše, že převod podniku by stál zhruba 250 milionů korun, což je cifra, k níž nedospěli ani autoři dalších dvou posudků.
Sekula považuje i tuto analýzu za tendenční a závislou na Moravské vodárenské. Svá tvrzení opírá mimo jiné o fakt, že autoři analýzy, která by měla být nezávislá, převzali doslova několik vět z rozhovoru s Bernardem, který vyšel letos v dubnu v MF DNES (rozhovor zde). A to v části, kde se vysvětluje, jaké zisky má Moravská vodárenská.
