Dobrovolní hasiči z Vizovic Marian Rutar (vpravo) a Ondřej Páleník, které při výjezdu zasáhl blesk. | foto: Zdeněk Němec, MAFRA

Hasič přežil zásah bleskem. Bál jsem se, že zůstanu ochrnutý, přiznal

  • 4
Dobrovolný hasič Marian Rutar z Vizovic na Zlínsku před týdnem při výjezdu přežil zásah bleskem. Nyní se dává do pořádku, sloužit u hasičů chce dál.

Marianu Rutarovi dnes kamarádi neřeknou jinak než krotitel blesků.

„Dělají si ze mě srandu, že jsem kromě Chucka Norrise jediný člověk, kterého neskolí rána bleskem,“ směje se.

Ještě před týdnem v sobotu se přitom osmatřicetiletý člen vizovického sboru dobrovolných hasičů poprvé za svou kariéru bál o holý život.

Při nočním zásahu spolu se třemi kolegy odklízel polovinu stromu, který se při bouřce rozlomil a zatarasil silnici mezi Vizovicemi a Loučkou.

„Odřezával jsem pilou větve a ­ostatní je odnášeli. Najednou se ozvala rána jako z děla, do těla mi vjela nesnesitelná křeč a před očima se mi udělala tma,“ líčí Rutar poslední moment před tím, než ztratil vědomí.

Do země totiž jen kousek od něj uhodil blesk a boční výboj zasáhl i ­Rutara a další dva hasiče. Ti ale nedostali takovou ránu, a ­tak se jim podařilo Rutara naložit do sanitky.

„Když jsem se znovu probral, necítil jsem nohy. Po cestě na pohotovost jsem postupně začal hýbat prsty, ale v prvních chvílích jsem myslel, že zůstanu ochrnutý,“ popisuje hasič, který je civilním povoláním dělníkem v nedaleké firmě.

S nebezpečím počítá, ale nepřipouští si ho

Z nebezpečí nakonec vyvázl jen s­ naraženou rukou, kterou si zranil, když padal k zemi. Nebýt však zásahové výstroje, mohl skončit daleko hůř.

„Lékařka říkala, že podobný případ ještě neviděla. Vysvětlila mi, že jak se svaly po zásahu bleskem znovu roztahují, uvolňují látku, která může i ucpat ledviny nebo zastavit srdce,“ přiznává Rutar.

Podobně nebezpečných zásahů má za sebou po dvaceti letech služby několik desítek, nikdy se ale neocitl tak blízko smrti.

„Blesk zničil i můj telefon, takže rodina o mém stavu dlouho nevěděla. Když jsem konečně informoval přítelkyni, byla strachy bez sebe, ale službu mi zakázat stejně nemůže, protože u nás doma velím já,“ žertuje Rutar.

V práci dobrovolného hasiče tak chce pokračovat hned, jak se naražená ruka uzdraví.

„Větší strach teď rozhodně nemám. Do služby jsem nastoupil s vědomím, že se mi kdykoli může něco stát. Člověk si ale to nebezpečí nesmí připouštět,“ dodává.