Jakmile se jedná o věci, které hyzdí Zlín, nastane problém. Ať je to podchod, nádraží, tržiště, všude se narazí na neprozíravá rozhodnutí dřívějších vlád na Zlínské radnici. Aby se město nemuselo starat, nevýhodně prodali nebo pronajali tato místa a když je potřeba rekonstrukce, nemohou sami rozhodovat. A to uvažují, že nové nádraží dají do rukou soukromníkovi. Také se může stát, že při sebemenším problému majitel objekt oplotí (což už se také stalo), a Zlíňáci budou mít po ptákách.

Jestli to půjde takovým tempem jako rekonstrukce chodníku a výstavba cyklostezky od Myslivny dál, tak to se máme načekat....

O problémech tržiště se mluví už nějakých šedesát let, ale víc mluví, než udělá. Série úprav a přestaveb by se dala spíše než jinak vyjádřit sloganem: Krok vpřed, dva kroky vzad, proto je prostor vyhrazený prodeji stále pod kritikou občanů, zásobovatelů, prodejců i nakupujících. Kamenné stoly už neodpovídají dnešnímu standardu, katastrofální je zajíždění zásobovacích vozů, deštníky a slunečníky působí spíš jako pouťové stánky v Horní Dolní, není vyřešen odkládací a skladovací prostor, zázemím prodejců je čaj v termosce a svačina "na stojáka", návštěva tržiště v exponovanějších dnech připomíná víc žďuchanou než nákup ... Něco k lepšímu se za ony zmiňované roky zlepšilo (kontejnery na odpad..), ale standard je spíš přetrvávajícím konglomerátem hokynářů než dobrým nákupním místem. Byl bych pro řešení, které už klepe na dveře v dobrých městech, že prostor pod kaštany by měl být vyhrazen jako oddechová promenáda s pár mikročajovnami, kafírničkami, cukrárnou, sedátky i venkovními k posezení a městskou tržnici s vyšším standardem umístit na jiném vhodném místě s vyřešenou dopravou, což je však asi hudba velmi vzdálené budoucnosti.