Novinářské počty:

" ....78 metrů vysoký mrakodrap se 17 patry sloužící jako reprezentativní ředitelství ..."

Objekt mrakodrapu je 17ti etážovka s jednou etáží podzemní - takže nad zemí může míti pouze 15 pater (+ jedno přízemí).

Kdo tam pracoval/pracuje, může se počtům pousmát - nejvyšší etáž má číslo XVI., stačí zvednout zadek z redakce a jít se podívat.

(v číslování vynechali nulu, takže jsou -1;1;2; ... 16.)

P.S. Ve Zlíně se vždy počítalo na etáže, patra nechejte za hranicemi baťovských staveb.

„Všem architektům nas**t do huby!“

Předpokládám, že jste čerpali od Karfíka z knihy, sám znám tuto historku v trochu jiném odstínu. Ten výrok padnul, druhého dne se vše odbývalo s jakousi němou omluvou v zahradě vily pouze mezi Karfíkem a T.B.

Baťové mysleli "domečkově", protože jejich cílem bylo město v zahradách. Le Corbusierovy návrhy obřích "továren na bydlení" se ve Zlíně nemohly uplatnit jednak z uvedených důvodů a jednak proto, že baťovskou filozofií byl zároveň slogan - "V práci služebníkem, v soukromí králem". A být králem znamenalo mít vlastní dům. Díky vynikajícím architektům (Gahura, Karfík, Svedlund...), poradcům (Berty Ženatý) i nadanému manažerovi Tomáši Baťovi - je Zlín architektonickým i manažerským fenoménem, který daleko přesáhl dobu i hranice. Zdroj myšlenek těchto Božských talentů lze využívat a rozvíjet i dnes, ale není možné ustrnout na světovém fenoménu, život jde dál a potřebuje nové výzvy a nové myšlenky, aby nezaostal, jak skončily například Atény.