- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Strašně lituju, že jsem o podobném zařízení nevěděla, když mi před pár lety umřel otec na rakovinu. Ten závěrečný zlom přišel hrozně rychle, my doma chystali postel a další věci a panikařili, jak to vlastně zvládneme. A doktoři vehementně přesvědčovali, že je nemožné ho mít doma... V tom stresu jsme ani nedokázali logicky uvažovat, nevěděli jsme, kam se obrátit, obtelefonovali jsme Charity a kdecovšechno - o této možnosti nám nikdo neřekl. Škoda pro tátu, škoda pro mě - budu si to vyčítat až do smrti.
Mrazivě prázdná diskuze...
Z vlastní velmi čerstvé zkušenosti mohu potvrdit, že péče domácího hospicu nebo podobných zařízení je neocenitelná. Na podzim nám zenřel děda, před dvěma týdny babička, oba na onkologické onemocnění. Nikdy jsem si neuměl představit, že bychom jim mohli poskytnout to, co v nemocnici.
Teď vím, že si neumím představit, že bychom je tam nechali umřít.
Myslím, že by to pojišťovny platit měly. Zvlášť, když umírající nemají tak rozvětvené a soudržné rodiny, jako je ta naše.
souhlasím s vámi,smrt je součástí života,ale mnoho lidí si to neuvědomuje a bojí se.dříve bylo v domě rodiče,děti a vnoučata a umírat doma bylo normální.