Stavba kolektivního domu ve Zlíně byla komunistická schválnost. Ten dům není v sousedství vily Jana Bati, ale v jeho zahradě. A to společné vybavení buď nefungovalo nikdy nebo jen krátce,

Domy na podobný způsob protlačovali mnozí architekti už před válkou (Corbusier). Byly obyvatelné a s komunismem neměly nic společného.

Zlín a Litvínov představují tuto myšlenku dovedenou do komunistické krajnosti - s víceméně bizarními výsledky.

S panem Voženílkem jsem se setkal v pražské VÚVA v době studií. Tehdy tam už nepracoval, jen někdy docházel, dostal se do potíží po srpnové okupaci republiky. Mohu potvrdit, že - ač smýšlel levicově - nešeřil kritikou k sověty vedenému vpádu a dokázal si zachovat slušnost a charakter v dobách, kdy někteří spoluobčané podlézali okupantům pro vlastní výhody. Tehdy mi řekl, že si připadá jako fotbalista, každou chvíli má někdo distanc.