I za start v obyčejném přípravném zápase dostávají fotbalisté české reprezentace zajímavé startovné. Zajímalo by vás, jak byli ocenění hráči výběru Zlínského kraje, kteří se včera z mistrovství Evropy amatérů v Portugalsku vrátili se třetím místem?
"Odměnou pro každého byla bronzová medaile, oficiální míč vyrobený pro tento turnaj a především spousta krásných vzpomínek na jejich trenéra," směje se kouč zlínského týmu Petr Zapletal.
Jste se šampionátem spokojení?
Zcela jednoznačně. Mistrovství předčilo naše očekávání, bylo poznat, že závěrečný turnaj pořádala přímo UEFA, byl dokonce přítomen třetí viceprezident federace. Všechno klapalo, jak mělo. Tím, že jsme si navíc dovezli medaili, bylo všechno o to krásnější. Užili jsme si deset dní sportovně i kulturně.
Přistupovali jste k turnaji pouze profesionálně, nebo si hráči užili i mimofotbalových radovánek?
Nastavili jsme si určitá pravidla a tým byl tak disciplinovaný, že si nikdo nedovolil cokoliv porušit. Ale podařilo se nám taky nasát mentalitu portugalského národa, historii, viděli jsme krásné stadiony Porta, Bragy a Guimarese.
Měli aspoň vaši hráči coby amatéři povolené pivo po zápase?
Ne. Jeli jsme tam v prvé řadě za sportem, reprezentovat republiku, kraj, své kluby a sami sebe. Nechtěli jsme si dovolit nějaký exces.
Ale bronz jste oslavili, ne?
My jako realizační tým jen střídmě, otevřeli jsme si sedmičku portského, což byla povinnost. Kluci maličko slavili, protože UEFA uspořádala pro všechny barbecue, aby týmy nalezly nová přátelství, což je jedno z poselství turnaje Regions Cupu. Užili si i nočního plavání v bazénu.
Je medaile vaším nejcennějším úspěchem?
Jednoznačně, je to můj trenérský vrchol, i když se považuju za trenéra mladého, a tak věřím, že se mi na ten úspěch podaří navázat i u nějakého klubu. Byla to úplně jiná práce, měl jsem možnost si vybírat nejlepší hráče z celého kraje. Byla to hodně manažerská činnost.
V čem byla největší síla týmu?
Samozřejmě jsme měli lídry na hřišti i mimo něj. Ale i když to možná bude znít jako klišé, základem byl týmový duch. Už v kvalifikaci vznikla výborná parta, noví hráči se pak do kolektivu okamžitě začlenili. Nebylo poznat, že jsou z různých soutěží nebo klubů.
Co vám chybělo k postupu do finále? Lepší střelecká potence?
Možná. Ale v osmi zápasech, které tým za rok odehrál, jsme jenom jednou prohráli a to s pozdějšími vítězi, domácí Bragou. Musím přiznat, že jejich hra se mi líbila. Měl jsem jeden zážitek, když měl tým možnost vyrazit v Portu na nákupy, tak jsem zahlédl mládežnický trénink jednoho místního týmu. Děti tam pracovaly jenom s balonem, jinak měly na hřišti volnost. Zato my se snažíme už u nejmenších dělat velký fotbal, na což později doplácíme. Portugalci vyhráli šampionát zaslouženě, byli výborní v prvním dotyku s míčem.
Slyšel jste už o některém z vašich hráčů, že by si i díky úspěchu na mistrovství mohl polepšit?
Určité informace se ke mně dostaly, kluci ode mě chtěli radu. A já bych si dokázal některé hráče na úrovni třetí nebo i druhé ligy představit. Jde jen o to, aby jim klub dal šanci. Hráči si naopak musí vyhodnotit, nakolik je pro ně v této době prioritní fotbal nebo zaměstnání.
