Profesor Rybka nikdy nezapomínal na pacienty, vzpomíná šéf diabetologů

  15:10aktualizováno  15:10
Mimořádný přínos Jaroslava Rybky pro českou diabetologii vyzdvihl v rozhovoru pro MF DNES Milan Kvapil, dnešní přednosta Interní kliniky Fakultní nemocnice Motol v Praze a prezident Diabetické asociace ČR a bývalý předseda České diabetologické společnosti. Mezinárodně uznávaný lékař Rybka zemřel před týdnem doma ve Zlíně ve věku 86 let.

Profesor Milan Kvapil je přednostou Interní kliniky FN Motol a bývalým dlouholetým předsedou České diabetologické společnosti. | foto: Jakub HněvkovskýMAFRA

Milan Kvapil poznal Jaroslava Rybku jako mladý sekundář na začátku 80. let, kdy přijel na internistický den, který Rybka organizoval ve Zlíně.

Zemřel světově uznávaný diabetolog Rybka, léku na cukrovku se nedočkal

„Profesor Rybka byl tehdy populární. Přinášel neustále nové poznatky medicíny ze západní Evropy a Ameriky, kam jezdil na pracovní cesty a hostování,“ vzpomíná Milan Kvapil.

Časem jste profesora Rybku poznal blíže, že?
Bylo to asi o deset let později, kdy jsem vstoupil do oblasti diabetologie. Pořád jsem ho znal spíše jako autora knih a článků o diabetologii, který byl nesmírně chytrý a prodchnutý zkušenostmi a velkým profesním rozhledem. Byl svým myšlením velmi pokrokový. Až tehdy jsem se dozvěděl, že je jedním ze zakladatelů české diabetologie.

Profesor Milan Kvapil je přednostou Interní kliniky FN Motol a bývalým
Zlínský internista a diabetolog Jaroslav Rybka loni obdržel prezidentskou...

Přednosta Interní kliniky Fakultní nemocnice Motol Milan Kvapil (vlevo) a Jaroslav Rybka.

Jak složité bylo v 80. letech vůbec prosadit diabetologii jako samostatný obor?
Moc složité. Jemu se ale povedl husarský kousek, který znamenal, že se systematizovala místa pro diabetologii na většině poliklinik v republice. Díky tomu byla místa pro diabetology a dietní sestry. Vyčlenit se z všeobecné interny byl obrovský výkon. Důsledkem bylo, že diabetolog se začal starat o všechny pacienty s diabetem, což se ukázalo jako velmi pokrokové. A pořád se potvrzuje, že to mělo smysl. To byl právě jeden z bodů Národního diabetologického programu, jemuž tehdy pomohl na svět.

Dnes to tak nevnímáme, ale tehdy byl program, který řešil prevenci i včasný záchyt diabetu, nejspíše velká novinka...
To je velká zásluha profesora Rybky, který prosazoval neustálé zlepšení péče o pacienty. Vývoj mu dává za pravdu. Viděl mnohem dál do budoucnosti. V této chvíli medicína nabízí tak velké množství léčby, specifické intervence a technologie, které nezvládne člověk, jenž má deset pacientů, ale musí jich mít tisíce. Musí být specialista. Formálně se říká, že se někdo zasloužil o rozvoj medicíny. Ale profesor Rybka opravdu tento obor v Česku etabloval a stále myslel na to, že je tady proto, aby se pacientům pomáhalo. Výsledkem této péče a jeho snah je, že v Česku klesají vážné komplikace diabetu a pacienti žijí mnohem déle.

Jakou roli u něj hrál pacient?
Vypadá to možná nadneseně, ale on byl velice moudrý a dokázal promýšlet a propojovat věci, které jsou teoretické, s praktickými pohledy. A nikdy při tom nezapomínal na pacienty. Lékaři mají často tendenci zapomínat na to, že tady jsou kvůli pacientům. On naopak pořád připomínal edukaci a podporoval laické organizace.

Rybka věřil, že se na diabetes najde účinný lék. Myslíte, že byl nešťastný, když to nešlo?
Nikdy jsem ho nezažil, že by rezignoval. Byl pragmatik. Věděl, že jsou tady nemocní, a soustředil se na to, jak by se jim dalo pomoct. Ne v teoretickém, ale praktickém světě. Vždycky viděl cestu. On byl výborný šachista a vždycky vnímal, že výhrou není cíl, ale stále je třeba k němu směřovat.

Cukrovka bude jednou vyléčitelná, věřil Rybka

Za svůj život posbíral řadu cen i vyznamenání a zájem o jeho služby měla špičková pracoviště po celém světě. Jaroslav Rybka přesto Zlín neopustil. Proč, když nebyl ani jeho rodným městem?

„Zlín jsem považoval za svůj mateřský přístav a pracovat v Baťově nemocnici, která tehdy byla jedna z nejmodernějších v republice, pro mě bylo ctí,“ vysvětloval diabetolog Jaroslav Rybka před dvěma lety v novoročním rozhovoru pro MF DNES.

Krátce předtím z rukou prezidenta republiky převzal medaili Za zásluhy. Doma už měl Rytířský řád Pro Merito Melitensi, medaili Slovenské geriatrické společnosti, Stříbrnou pamětní medaili Senátu nebo Ceny České internistické společnosti.

V domácím prostředí ve Zlíně na Kudlově, kde prožil dlouhé roky s manželkou Vlastou, uznávanou zlínskou neuroložkou, také ve čtvrtek zemřel. Svou