Neví se přesně, kdy jej postavili ani jestli je dnešní stavba tou původní. Památka je to ale v mnoha směrech unikátní.
Kdo se ocitne u Čínského pavilonu v kroměřížské Podzámecké zahradě, je rázem v jiném světě.
„Je to drobná dřevěná stavba na ostrově Divokého rybníka, kterou zná málokterý návštěvník Kroměříže,“ popsal kastelán Arcibiskupského zámku Martin Krčma.
Čínský pavilon patřil v minulosti mezi nejnavštěvovanější místa Podzámecké zahrady v Kroměříži.
Jenže pavilonu hrozí zkáza. Rychle chátrá, a proto se kastelán rozhodl vypsat sbírku na jeho rekonstrukci. Sehnat potřebuje 600 tisíc korun.
Pavilon ohrožuje přirozené stárnutí dřevěných konstrukcí, plechových dílů a poničila jej i nestabilita břehů ostrova.
Ostrov samotný už je zajištěný, oprava pavilonu ale nutná zůstává. Má vážné poruchy statiky a viditelně se naklání.
Tajemný pavilon vznikl pravděpodobně kolem roku 1848 v době, kdy se zahrada přebudovávala a zvětšovala.
„Bylo to po příchodu nového arcibiskupa Ferdinanda Marii Chotka, který do Kroměříže povolal ze svého rodového panství v českých Veltrusech mladého architekta Antona Archeho,“ uvedla mluvčí památkářů Dagmar Šnajdarová.
Arche proměnil do té doby sentimentální zahradu do moderního romantismu a nechal se inspirovat i cizími kulturami.
Cesta vede Dlouhou alejí
Původní pavilon se nacházel o několik desítek metrů jinde. Už po pár letech - ve druhé polovině 19. století - se přestěhoval na současné místo. Nedochovaly se však dokumenty o tom, jakým způsobem dokázali stavbu přenést.
„Nevíme, jestli ji rozebrali a znovu postavili. A dokonce není ani jisté, zda nestavěli zcela nový pavilon,“ vysvětlila Šnajdarová.
Za víc než 150 let existence se pavilon dočkal mnoha oprav, například dřevěné díly se postupně měnily za nové.
Ještě před první světovou válkou byl pavilon ve velmi dobrém stavu. Budil zaslouženou pozornost, platil za jednu z nejromantičtějších částí Podzámecké zahrady a mířily k němu zástupy návštěvníků.
V té době zářil barvami, malovaný byl i strop. Během druhé války však upadl v zapomnění. Romantika přestala být v módě a na pavilon se postupně téměř zapomnělo.
Kouzlo ale nezmizelo. Jedna z cest k němu může vést Dlouhou alejí, pozorný návštěvník je spatří po několika minutách chůze. Pokud se ovšem spokojí s letmým pohledem, o to hlavní se ochudí.
Kouzlo pavilonu totiž objeví teprve, když přejde Stříbrný most a slavobránou z růží vkročí na volnou louku, na níž stavba stojí.
