Krásnou část života, kdy je člověk dítětem, strávil v Plzni. Jako dospělý se však přestěhoval do Zlína, který mu tehdy za dob Tomáše Bati učaroval.
A tak sem 93letý Miroslav Zikmund patří už šedesát let.
"Narodil jsem se v Čechách, volbou jsem ale Moravan," říká otevřeně.
"Jsem teď ve velmi složité situaci. Komu fandit, když proti sobě stojí Plzeň a Zlín? Bude to lítý boj," směje se Zikmund.
Když má říct tip na vítěze úterního prvního finálového zápasu, odpoví tak, aby neurazil nikoho. "Vyhraje ten lepší, ať už to bude Zlín, nebo Plzeň," uvažuje.
Ve Zlíně byl poprvé krátce před válkou, v době, kdy bylo město mladé, plné života a nadšení z něj. Nadchlo ho natolik, že si dokonce do diáře opisoval hesla ze zdi kolem areálu Baťových závodů.
"V Domě umění byla právě nějaká výstava. Byla na ní spousta věcí, přístroje z chemie, fyziky. Na rozdíl od jiných muzeí, kde se vystavených věcí nesmí nikdo dotýkat, tady nabádali: Hrajte si s tím. To, co Baťa vymyslel, bylo prostě geniální. Tento dojem ve mně zůstal dodnes," popsal Zikmund.
Za války pil v Plzni místo piva odvar z košťat
Vztah k Plzni však nikdy nenechal docela vychladnout. Nakonec měl tam rodinu a dodnes v Plzni žijí jeho neteře Věra a Eva.
"Až pojedou zlínští fanoušci o víkendu na zápas do Plzně, ať si zajdou do pivovaru Prazdroj," vzkazuje.
K němu má zajímavou historku. Váže se ke stému výročí založení pivovaru, kdy měla z městského rozvodu pitné vody téct plzeňská dvanáctka.
"Pivovar založili v roce 1842 a léta dopředu se všichni těšili na sté výročí. Jenomže to připadlo na válečný rok 1942, rok heydrichiády. Pivo samozřejmě z pumpiček, jak jsme tehdy stojanům na vodu říkali, neteklo," vzpomíná.
Ve válečných letech bylo dobré pivo nedostatkové zboží. "Místo na dvanáctku jsme chodili na takový odvar z košťat. Možná tak sedmistupňový. V té době nebyl ani chmel, ani slad," líčí.
Po válce pak Zikmund dokončil vysokou školu a na začátku 50. let se už coby zkušený cestovatel přestěhoval do Zlína. I s kolegou a přítelem Jiřím Hanzelkou.
