Vypadá to tu skoro jako v klasické lékárně. S tím rozdílem, že místo uniformního lékárenského odéru udeří do nosu silná, ale příjemná vůně, kterou ucítíte v lese či na louce. Podobně jako do lékárny, i sem chodí lidé, které trápí zdravotní obtíže. Jen místo léků dostanou čaj, mast či jiný přírodní produkt.
Poradnu Petrklíč ve Vizovicích provozuje Jaroslava Divílková už dvacet let a je tak jednou z mála lidí, kteří navazují na kdysi známé povolání bylinkářek. „Už jako malá jsem chodívala s babičkou do lesa a sbírala bylinky, ze kterých jsme si pak vařily čaj,“ říká Divílková.
Jaký máte vztah ke klasické medicíně?
Studium mě naučilo znát účinky léčivých rostlin, ale také poznatky z klasické farmacie. Zvolila jsem si takovou střední cestu. A praxi beru jako výhodu. Když například přijdou lidé od lékaře a mají předepsané léky, vím, co jim mohu doporučit, a co ne.
Jaroslava DivílkováK léčivým rostlinám a přírodní medicíně ji to táhlo celý život. I proto po studiu ekonomiky vystudovala ještě obor botaniky na Farmaceutické fakultě UK v Hradci Králové. Má také zdravotnické vzdělání. Dnes má 50 let a bylinkářstvím se živí. Ve Vizovicích už dvacet let provozuje poradnu Petrklíč, kde doporučuje lidem, jak své zdravotní obtíže řešit přírodní cestou. Zabývá se alternativními metodami léčby, účinky léčivých rostlin na správné fungování organismu a reflexní terapií plosky nohy. Pomáhá i s prevencí. |
Nebylo ale neobvyklé otevřít si bylinkářství v období, kdy se všechny neduhy léčí přísně odbornými metodami?
Je pravda, že jsem začínala v době, kdy byla moderní farmacie na vzestupu. A léky v životě hrají obrovskou roli. Na druhou stranu, bylinky patří k tradici a lidé stále mají vztah k přírodě. Beru to tak, že bylinkářství jde s farmacií ruku v ruce. Nikomu neříkám, aby se neléčil běžnými léky, že s ním byliny provedou nějaké čáry. Je třeba vědět, kdy už je třeba jít k lékaři a plně mu věřit.
Čemu dnes lidé vlastně věří?
Jsou dvě skupiny. Jedni věří přírodě, jiní výhradně lékům. Ale víte, v čem je potíž? Prášky po čase přestanou fungovat nebo se neblaze projeví vedlejší účinky. Dochází třeba ke kožním problémům nebo dýchacím potížím. A pak se lidé obrátí k přírodní formě pomoci.
A bylinky opravdu pomohou?
Ano, ale je potřeba si uvědomit, že je to trochu jiné než s léky. Ty si člověk vezme a hned čeká účinek. Tato forma je delší, vyžaduje trpělivost, ale účinek se dostaví.
Setkáváte se s tím, že se na vás lidé dívají s despektem?
Občas ano. Ale já nikoho nepřesvědčuji. Dřív jsem měla takové tendence, ale nechala jsem toho. Sice vím, jaké mají rostliny účinné látky a jak fungují, ale lidem to pouze sdělím a rozhodnutí nechám na nich.
Když pomineme studium na univerzitě, odkud jste čerpala znalosti o léčivkách?
Zkušenosti s bylinkami si lidé předávají z generace na generaci. Mými učiteli byli Josef Zentrich a Jiří Janča, což jsou nejvýznamnější čeští bylinkáři za poslední dobu. Ráda vyhledávám i informace ve starých herbářích či dalších dostupných pramenech.
Bylinkářů jako vy dnes už ale asi moc není, že?
Bohužel. Ty typické báby bylinkářky už dnes skoro neuvidíte. Přitom Valašsko bývalo plné bylinkářů, bylo to dáno přirozeným vývojem. Lidé tu byli chudí a neměli na doktory, tak si vypomáhali přírodou.
Jak dřív rozpoznali, jaké mají jednotlivé rostliny účinky?
Často to pozorovali na zvířatech. Samozřejmě metodou pokus-omyl. Třeba když měla kráva tele a nemohla se rozdojit, zkoušeli, co by pomohlo. A když jí dávali pícninu jestřabinu, kterou běžně pěstovali na poli, najednou zjistili, že začala mít víc mléka, krásnou srst a tele bylo zdravé. To, že nemocná zvířata okusovala jarní vrbu, je zase přivedlo na to, že vrbová kůra snižuje horečku a mírní zánět. A podobným způsobem bychom mohli postupovat u dalších rostlin.
Rostou na Valašsku nějaké vzácné byliny, které jsou jinde výjimečné?
Pravda je taková, že bylinky byly chloubou Valašska, ale ten vývoj je bohužel poněkud smutný. Ještě před dvaceti lety, když jsem šla na procházku, skoro všude jsem vídávala dobromysl – a často i metrové rostliny. Tato bylina je dobrá proti nadýmání, trávicím problémům, ale povzbuzuje i psychický stav. Dnes už na ni narazíte jen výjimečně. Podobný příklad je světlík lékařský, mimochodem velice dobrý na problémy se zrakem. Rostl blízko vesnic, ale dnes už utekl někam k horám. Stejně tak skoro vymizela zeměžluč, petrklíč nebo rozrazil lékařský.
Čím to je?
Na vině je třeba to, že se neseče ručně, ale strojově, zanikají i původní louky. Lidé také často bylinky nestříhají, ale trhají je i s kořeny, což je špatně. Například v oblasti Moravských Kopanic ještě dnes narazíte na chráněné ohrazené louky, do nichž se nezasahuje. Vypadají, jako by tam vše rostlo bez ladu a skladu, ale přitom to jsou jedny z posledních míst, kde ještě najdeme původní druhy těchto rostlin. Bylo by pěkné mít taková místa i na Valašsku.
Jak se tedy k těmto bylinkám dostanete?
Teď je musíme dovážet, což je samozřejmě škoda, když nám dříve rostly za domem. Bohužel se to pak promítá na cenách. Jsou o hodně dražší než dříve.
Byliny byly vždy opředeny i různými pověstmi či pověrami. Držíte se jich?
Myslíte, jestli chodím na třezalku vždy jen na svatého Jana o půlnoci? To ne. (směje se) Nejsem ani posedlá tím, že bych každou nemoc musela vyřešit jen rostlinami. Samozřejmě používám věci, které nasbírám nebo si doma vypěstuji. Každému bych doporučila dělat si domácí koření a používat je v kuchyni místo kupovaných směsí. Ale pokud jsme doma nemocní, vždy vím, kdy už je třeba svěřit se do péče lékařů.
Když lidé používají bylinky sami, nemohou si bez správné znalosti ublížit?
Přímo ublížit snad ne. Ale vždy je třeba mít nějaké znalosti. Mohou například užívat směsi rostlin, které mají protichůdné účinky. Nebo udělat chyby při skladování bylinek, které pak budou méně účinné. Jsou také rostliny, které individuálně někomu nemusí sednout. Například snižují či zvyšují tlak. Vždy je lepší přijít se poradit.
A co jedovaté rostliny?
Takové samozřejmě jsou. Laická veřejnost je nesbírá, některé z nich se však odborně zpracovávají ve farmaceutickém průmyslu. Pro běžnou veřejnost bych připomněla starou houbařskou poučku: nesbírejte nic, co neznáte.
O co je největší zájem?
To je různé. Lidé se hodně ptají na cizokrajné rostliny, o nichž se dozvěděli z internetu. Hodně poptávaná je nyní třeba graviola, list, který se dováží z Ameriky. Pomáhá čistit tělo, užívá se i u lidí, kteří onemocněli rakovinou. Jsou případy, kdy cizí název upoutá a přitom u nás roste dostupnější alternativa.
Například?
Lidé ke mně chodí a chtějí góju, protože obsahuje hodně vitaminu C. A já jim řeknu: Víte, že stejně účinný je i náš šípek, který nemusíme odnikud dovážet? V tomto jsem patriotka. Podobné je to i s léky. Dnes se kupují v lékárnách drahé preparáty na potíže se slinivkou a přitom by pomohla majoránka, anýz či fenykl, které rostou všude na zahrádkách.
Nemáte strach, že lidé postupně zanevřou na byliny úplně?
Upřímně nemám. Ona totiž paradoxně dnešní nastupující generace mladých tíhne k přírodě mnohem víc než třeba jejich rodiče. Je to vlastně přirozené. V historii se to opakuje. Nějakou dobu jsou lidé skeptičtí, ale pak se vždy zase k přírodě obrátí.
