Babišoviny a fakta?

".... Už tehdy měl Karfík za sebou stavby dělnických čtvrtí na Zálešné a Podvesné, které začaly vznikat už před první světovou válkou. Kolem nich ale autobus jen projíždí a zastavuje až u krajské nemocnice..."

Pár drobností z hlavy (a správné historie):

* arch. Karfíka nalákal do Zlína Jan Baťa v roce 1931 (V.K. pracoval v USA u Wrighta),

* původní Zálešná vznikla roku 1927 (Gahura), poté se až do roku 1938 dostavovala, Podvesná datuje zahájení baťovské výstavby 1928,

* kdy probíhala I. sv. válka snad není třeba uvádět.

Pokud výše uvedený článek obsahuje opravdu to, co se na výletě po stopách zlínské architektury sděluje veřejnosti, pak by bylo vhodné tyto zmatečné exkurse zrušit.

Přemýšlím jak ten celý úspěch shrnout do aury jednoho člověka.

V mých očích byl Tomáš Baťa vizionář se schopnostmi a možnostmi své vize realizovat.

Právě tato kombinace vlastností je tak vzácná, že na narození dalšího takového čekáme přes 100 let.

Když si troufnu představit si sám sebe jako Tomáše, velmi těžké v podnikání by pro mne /a asi pro každého/ bylo vrátit zisk do rozšířené reprodukce výroby a nespotřebovat ho pro sebe. Právě tento princip byl po 2. světové v tehdejší NSR uzákoněn a stal se principem hospodářského zázraku. V Kolíně ale nad Rýnem jsem viděl na radnici snad 10 m vysoký obraz Adenauera, který to dokázal uzákonit.

Druhým oříškem pro mne by každopádně bylo nadzvednout se na židli a z kešeně každý měsíc vytáhnout finance na zaplacení specialistů a chytřejších lidí, než jsem já sám.

A právě toto bylo Tomášovi dáno.

Zlínská funkcionalistická architektura a prostorová struktura Zlína je přinejmenším v Evropě pojmem. Vycházela na svou dobu z velmi inspirativní a podnětné filozofie - město v zahradách - vzdušnost - jednoduchost - funkčnost - motivace uživatelů - vysoký standard - fortel - zaměstnanec jako spoluhospodář, spolupodnikatel - ekonomičnost jakékoliv aktivity - podle hesla v práci se měl uživatel chovat jako služebník (odevzdat stoprocentní, iniciativní výkon), v soukromí se cítit králem (vlastní dům). Na tehdejší dobu šlo o převratné premisy, ovšem život jde dál, Baťovy ideje jsou stále inspirativní, ale životní způsob, kvalifikační standard a potřeby dnešních lidí se mění, proto je třeba i architektuře dát styl 21. století, neustrnout na zbožňování byť sebedokonalejšího systému, ale použít ho jako vstup, základ, který lze rozvíjet dál.