Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kanibalové pořádali lovy na lidské maso, zjistili archeologové ve Zlíně

  8:46aktualizováno  8:46
Archeologické výzkumy na kraji Zlína odhalily stopy rituálního kanibalismu, neobvyklý kostrový hrob dvou mužů a ženy či kosterní pozůstatky chlapce bez lebky.

Kostra muže pohřbeného ve starší době bronzové nalezená v lokalitě Mezicestí. | foto: Archiv Jany Langové

Zúčastnila se archeologických výzkumů v oblastech Mezicestí (dnešní nákupní centrum v Malenovicích) a Chmelín (na místě napojení severovýchodní části obchvatu Otrokovic na silnici do Zlína).

Když Jana Langová mluví o tom, co v posledních letech se svými kolegy objevila na kraji Zlína, je poznat, jak moc ji tato práce baví.

„Nalézáme často předměty, o kterých se můžeme jen dohadovat, jaký měly účel. Naše metody se sice zlepšují, ale část pravdy nám vždy zůstane utajena,“ říká archeoložka ze zlínského Muzea jihovýchodní Moravy.

Jak vůbec archeologové na tak bohaté naleziště narazí?
Souvisí to nejčastěji se záchrannými výzkumy. V případě Mezicestí u Zlína-Malenovic to bylo v roce 1999, kdy se začal stavět tehdejší supermarket Carrefour. O pár let později při stavbě obchvatu Otrokovic jsme měli možnost prozkoumat lokalitu Chmelín.

Fotogalerie

To bylo poprvé, kdy se tato místa odhalila?
Ne, zmíněné lokality jsou již známé od let 1934–35, kdy v těchto místech Jan Baťa nechal budovat novou silnici. Tehdy se na výzkumu podíleli amatérští archeologové z napajedelského muzea, kteří v průběhu stavby zachraňovali první nálezy. To, co jsme našli na začátku 21. století, jejich objevy do jisté míry kopíruje. Je však pravda, že se nám na rozdíl od minulosti podařilo zachytit celé části osad z různých období pravěku: obydlí, výrobní objekty, odpadní jámy. Poprvé byly zjištěny také stopy slovanského osídlení z doby velkomoravské.

Obě naleziště jsou velmi bohatá, o čem to vypovídá?
O tom, že lidé na těchto místech pobývali dlouho a opakovaně. Oblast dolního Podřevnicka byla mimořádně vhodná pro osídlení, s velmi úrodnou nivní nebo sprašovou půdou. To sem přivedlo první zemědělce. Přicházeli už v 6. tisíciletí před naším letopočtem a místa k osídlení si vybírali především podle kvality půdy. Velkou roli hrála i blízkost vodního zdroje.

Nálezy u Zlína

Mezicestí je místo, kde je nyní postavena nákupní zóna ve Zlíně-Malenovicích. Chmelín leží vedle hlavní silnice do Zlína v místě, kde se na ni napojuje severovýchodní část obchvatu Otrokovic. Lokality jsou od sebe vzdálené asi kilometr.

Celá oblast kolem soutoku řek Dřevnice s Moravou byla hustě osídlena již od dávného pravěku. Svědectvím jsou tisíce let stará sídliště prvních zemědělců, záhadné objekty lidu popelnicových polí s částmi lidských těl, včetně dokladů kanibalismu, či vesnice keltských řemeslníků právě v oblasti mezi Malenovicemi a Kvítkovicemi.

Při výstavbě nákupních center (1999, 2003), stavbě obchvatu (2004–2005) a při rozšíření silnice do Zlína (2011–2012) se zde uskutečnily záchranné archeologické výzkumy. Jejich výsledkem byly cenné nálezy. Patřila mezi ně keramika, ozdoby, pozůstatky staveb nebo rituální předměty a kosterní pozůstatky. Po provedení staveb jsou naleziště prakticky ztracena.

První zemědělci uměli rozpoznat, že zdejší půda je kvalitní?
Určitě je k tomu přivedla zkušenost. Na Mezicestí i Chmelíně máme potvrzeno, že osady nejstarších zemědělců se zde vyvíjely po několik staletí. Celkově zde lidé sídlili téměř šest tisíc let.

To potvrdila četnost nálezů?
Ano, na rozdíl od paleolitických lovců mamutů si zemědělci stavěli stálé osady a logicky tak zanechali četnější stopy své přítomnosti. Archeologickým výzkumem byla v oblasti mezi Malenovicemi a Kvítkovicemi doložena řada kultur z mladší i pozdní doby kamenné, bronzové i laténské. Mezi zajímavé objevy patří například zahloubená obydlí se zachovanou hliněnou podlahou z období kultury s lineární keramikou z počátku neolitu, na Moravě zatím vzácná. Na Chmelíně se mimo jiné podařilo odkrýt celý půdorys nadzemního kůlového domu téže kultury, první na Zlínsku. Našli jsme odpadní jámy ze starší doby bronzové doslova „nacpané“ rozbitými nádobami. A také několik žárových hrobů či kosterních lidských pozůstatků. Mezi nimi i „nechvalně“ známou lidskou čelist svědčící o stopách kanibalismu.

To znamená, že zde žili lidojedi?
Objev o tom skutečně svědčí. Zmíněná část dolní čelisti se našla při výzkumu v roce 1999 na Mezicestí. Jáma s nálezy byla bohužel porušena bagrem, takže její datování je nejisté, předpokládáme však, že patří do mladší doby bronzové.

Co konkrétně svědčilo o kanibalismu?
Nález jsme konzultovali s odborníky z Moravského zemského muzea v Brně, kteří mají s výzkumem zásahů na lidských kostech zkušenosti. Ukázalo se, že na čelisti z Mezicestí je v oblasti brady takzvaná spirální zlomenina, ke které mohlo dojít jedině násilným způsobem. Na kosti se navíc našel tmavě zbarvený proužek svědčící o tom, že byla vařená.

Překvapil vás takový objev?
Je to zatím jediný doklad kanibalismu, který na Zlínsku archeologové našli, a zřejmě i první takto doložený jev na východ od řeky Moravy. Ale jinde – například v okolí Brna či ve východních Čechách – jsou v tomto časovém horizontu podobné doklady častější. Opálené lidské kosti se tam nacházely přímo v ohništích. Kosti byly záměrně štípané, někde se našly i jemné zářezy po oddělování končetin v oblasti kloubů. Zdá se, že ti lidé byli prostě snězeni.

Proč se lidé jedli navzájem? Jaké to mohlo mít důvody?
To přesně nevíme. Stáří našeho nálezu spadá do období kultury popelnicových polí. O tehdejší populaci toho z archeologických nálezů sice víme hodně, ale jaké důvody je vedly k takovému jednání, známo není. Archeologové tyto nálezy nejčastěji vysvětlují jako rituální kanibalismus.

Takže požívání lidského masa bylo součástí nějakého obřadu?
Pravděpodobně ano, jeho podobu a průběh však nedokážeme rekonstruovat. Kanibalismus je dnes celosvětově populární téma, o kterém se toho hodně napsalo. Například jsou popisovány některé kmeny z Amazonie, jejichž bojovníci požívali maso nepřátel, aby na ně přešla jejich síla nebo některé žádoucí vlastnosti. To nelze vyloučit ani pro pravěk. Novodobé poznatky zase mluví o afrických kmenech, které pořádaly vyloženě lovy na lidské maso. Zřejmě bylo jednodušší „ulovit“ člověka než zvěř. Kanibalismus bývá také spjat s obdobím hladomoru. Ale naše nálezy spíše ukazují, že se tento jev týkal jen malé části pravěké populace. Proto se spíše přikláníme k verzi, že šlo o rituály.

Nenalezli jste například předměty, které by k takovým rituálům mohly sloužit?
Bylo by hodně těžko prokazatelné, že nějaký nástroj je možné dát do souvislosti právě s kanibalismem. Známe samozřejmě různé typy nástrojů či zbraní, ale rituální předmět, který by při podobných obřadech mohl sloužit, identifikovaný nemáme. Je však třeba přiznat, že u řady nalezených předmětů často neznáme přesně účel, jakému sloužily.

Jana Langová

Narodila se v roce 1952 v Šumperku. Archeoložka a antropoložka působí v archeologickém oddělení Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně. Specializuje se na archeologii pravěku.

Například?
V roce 2003 se na Mezicestí našla malá nádobka ve tvaru botičky z období kultury popelnicových polí. Víme, že její nositelé vyráběli takovéto zvláštní nádobky, některé i ve tvaru zvířat, ale k čemu přesně sloužily, zcela jasné není. Jedno z možných vysvětlení je opět použití při obřadech. Zřejmě to nebude daleko od pravdy. Předpokládáme, že nějaký druh náboženství tehdy lidé vyznávali, mohli mít v komunitě jedince, kteří plnili roli kněží či šamanů. Z takové nádobky pak mohli pít různé nápoje… Ale to už jsme zase u dohadů.

Objevily se na Zlínsku i další zajímavé kosterní pozůstatky?
Na Chmelíně u Kvítkovic jsme v roce 2004 našli lidské kosterní pozůstatky na sídlišti slezské kultury z pozdní doby bronzové (zhruba 10. století před n. l. – pozn. red.). Šlo o neúplné kostry, lebky nebo jednotlivé kosti pohozené v odpadních jámách. Na dně jedné z nich ležela téměř kompletní kostra asi dvanáctiletého chlapce. Chyběla pouze lebka. Je samozřejmě zajímavé přemýšlet, jaký příběh se za tímto nálezem skrývá. Pro nositele slezské kultury je totiž charakteristické, že pohřbívali žárovým způsobem. Když se pak setkáme s takovým zvláštním, nepietním zacházením s lidskými ostatky, ptáme se proč. Zda to byl trest, nebo oběť. Ti lidé mohli být například i nějak duševně nebo tělesně postižení, nějakým způsobem se odlišovat od tehdejší komunity, mohlo jít o opatření související se strachem z mrtvých. Teorií je mnoho.

Zdá se, že v archeologii je vůbec hodně různých teorií.
Jinak to ani nejde. Archeologové často říkají, že pod zemí hledají skryté příběhy. Ale neděláme si iluze, že se to všechno odehrálo přesně tak, jak si myslíme. Ať už budou archeologické metody jakkoliv dokonalé, nikdy nedokážeme uvažovat jako pravěcí lidé, nikdy nedokážeme vstoupit do jejich světa. I proto zůstane mnoho věcí zahaleno tajemstvím. A tak je to i dobře.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Kolem ohnisek výbuchů v muničním skladu ve Vrběticích je stanoven téměř...
Za lesy u muničních skladů dostanou vlastníci tři roky po výbuších zálohu

Po třech letech konečně první vstřícný krok. Vláda pošle do Vlachovic na Zlínsku alespoň částečnou náhradu za pozemky, k nimž nemají jejich majitelé po...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Žena souzená za kuplířství obvinila expolicistu, že po ní chtěl sex

Krátkou konfrontací mezi svědkem a obžalovanou pokračovalo ve Zlíně soudní projednávání večírků pro zvané v Kostelanech, za kterými se podle spisu skrývala...  celý článek

Ředitel gymnázia měl údajně obtěžovat studentky. Soud mu vyměřil tříletou...
Studentka podlehla meningitidě, školu hygienici hlídat nemusejí

Tragická událost se před pár dny stala v Rožnově pod Radhoštěm. Studentka maturitního ročníku místního gymnázia podlehla zánětu mozkových blan. Nebezpečnou...  celý článek

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.